AKTUALITA
26. 6. 2006
Jak jsem přišel o obě duše najednou
Rubrika: Ostatní
Mám na české myslivce (nezaměňovat s myslivostí!) poměrně vyhraněný názor a ještě jsem nepotkal výjimku, která by potvrzovala pravidlo: "Co myslivec, to samolibec s puškou a pérem za kloboukem."
A to se na to nedívám jen ze sedla svého bajku. Stačí se na myslivce podívat pohledem lyžaře, pěšího turisty, běžce či kohokoliv jiného, kdo rád zajde do lesa a nenosí zelenou kamizolku. Po včerejším zážitku se můj extrémní názor posunul ještě více do extrému.Sluníčko trochu polevilo a tak kolem šesté večerní vyrážím na trénink, abych před závody provětral taky svého bajka a nevozil se jen na rychlých gumách (rozuměj silničním kole). Ještě mi hlavou proletí, zda mám všechno potřebné s sebou. Vzpomněl jsem si na veselou příhodu kamaráda, který měl náhradní duši, ale při vyjížďce dostal 2 defekty a pochodoval v tretrách 15 km pěšky domů. Tehdy jsem mu řekl: "A ty nevozíš 2 náhradní duše?". To bylo v době, kdy jsem je sám vozil.Kilometry hezky naskakují, objevuji neznámou cestu po vedlejším hřebínku a taky chybu v mapě - přeložená turistická značka. Hned si to opravuji a vydávám se po žluté vzhůru do kopce. Ještě je přede mnou několik hezkých úseků po Hostýnských trailech. Na hranici lesa projíždím kolem nějaké zabedněné chaty. Je viditelně myslivecká a slouží asi k ožíračkám zelených mužíčků s privilegiem vjezdu autem až k chatě, kam podle zákona o motorových vozidlech nemá nikdo přístup. Inu, někdo se o tu zvěř starat musí a zejména v parném létě přijde žíznivým kancům vychlazená bečka vhod.Pokračuji přes posečenou louku k lesu do místa, kde tuším pokračování žluté. Překvapují mě účelově natažené ostnaté dráty přes cestu. Žádná ohrada pro chov dobytka. Naštěstí se dají bez větších problémů podlézt a cesta za nimi normálně pokračuje. Naskakuji na kolo a pokračuji. Ještě asi 20 m a najednou slyším zlověstné syčení ohlašující defekt. To mi ještě scházelo. Slézám a pátrám po místě, odkud uniká vzduch. Syčení je najednou nějak moc...Asi za 10 sekund stojím uprostřed lesa s oběma kolama totálně prázdnýma. Kurnikšopatožtone! To by byla podivná náhoda. Jako indiánský stopař se vracím postupně zpět až k zahrazenému místu. Po zevrubném ohledání cesty nacházím příčinu! V zemi je napříč cestou zakopán dřevěný kolík obitý hustě asi 20 hřebíky tak, že není vidět a účinek je zaručen. Zuřivě ho vykopávám a nehezkými výrazy častuji "neznámého pachatele", který ho tam nastražil. Hlavou mi prolétá myšlenka na 25 km návratu domů v cyklistických tretrách a s kolem na rameni. Jak na potvoru jsme zrovna včera odvezli auto do servisu a manželka pro mě přijet nemůže ;-(Kolo na rameno a scházím do údolí. Naštěstí jsem cca 3 km odsud certifikoval jedno zařízení pro cyklisty. Určitě budou mít ještě jednu náhradní duši a v klidu si tam vyměním i tu, kterou mám v brašničce s sebou. Dostávám se na silnici a kolem projíždějící biker chápavě zastavuje: "Můžu nějak pomoct?". Duši nemá, ale vytahuje z kapsičky krabičku rovnající se v té chvíli záchraně života - lepení Ferdus ;-)Jsem mu neskonale vděčný (děkuji tímto příspěvkem), kontakt mi ani nechce dát, že to nestojí za řeč. Odstrojuji obě kola, lepím slušnou hřebíkovou díru v jedné z duší (doufám, že jich není víc) a vyměňuji svoji náhradní duši. Asi za 10 minut jsem zase v pohotovostní pozici, jenže čas se nachýlil, začíná se smrákat, slušně jsem vychladl. Mířím tedy nejkratší cestou domů, trénik se hold nepovedl. Hlavou se honí myšlenky na návrat ke zvyku vozit s sebou vždy 2 náhradní duše (nebo alespoň lepení) a na důvody, které vedly toho kreténa nachystat takovou past na nicnetušícího cyklistu na lesní cestu. Mohu se mýlit, ale na 90% je tento exot taky pravidelným návštěvníkem nedaleké myslivecké chajdy a ostnaté dráty přes cestu jsou taky jeho dílem.A kde skončil válečný kolík pobitý hřeby? Chtěl jsem si ho vzít na památku, ale zapomněl jsem ho v lese přesně v místech kudy podle stop z auta přivážejí ty bečky pivka pro vysokou... Kdyby se jim ty parohy chtěly vrazit třeba do ......! Aleš Linhartwww.AldoMoro.net
Zpět