AKTUALITA
16. 5. 2007
Velocamp 2007 letos čtyřdenní
Rubrika: Ostatní
Na letošní Velocamp jsem se po loňské zkušenosti moc těšila. Změnila se lokalita, měli jsme to tedy z Prahy mnohem blíže a navíc byl i delší než loni – čtyřdenní. Velkým lákadlem pak bylo to, že mělo být k dispozici šest značek kol na testování.
Hned po tom, co se informace objevila ve Velu jsem nám zarezervovala ubytování – vybrala jsem vytápěnou chatku pro 4 osoby, druhou dvojici tvořili naši kamarádi. O Velocamp byl obrovský zájem, už asi po 14 dnech byla obsazená kapacita na 80%. Celkem se ho zúčastnilo asi 250 osob. Na cestu jsme vyrazili v pátek odpoledne a někdy po páté dorazili do kempu Želivka v Sedlicích. Po registraci jsme se hned ubytovali v chatičce, která pamatovala ještě pionýrské tábory a pro čtyři lidi v ní moc místa nebylo. Lehce zatuchlý zápach jsme vyvětrali a postel, kterou jsem se propadla správce rychle spravil. No vzhledem k tomu, že jsme v chatce stejně moc času netrávili, se to ubytování dalo vydržet. Na prostranství kousek od chatek se mezitím sjely firmy půjčující kola, hned své krasavice vystavily a bylo možné si udělat rezervaci na všechny čtyři dny dopředu. Toho jsme využili a zamluvili si postupně silničku od Specialized, fully a silničku od GT, full a hardtail od Meridy a fully od Scotta. Vynechali jsme Treka (společně s Gary Fisherem a Lemondem), Gianta a RB, to už bychom nezvládli :-) Sobota Po snídani jsme si šli vyzvednout kola, vydávala se před desátou. V deset hodin totiž traséři vyráželi na organizované společné vyjížďky na krátkou a dlouhou trať. Jirka si ale na sobotu půjčil silničku, takže jsme měli vlastní program. Já jela na svém kole, Jirka si vybral krásný celokarbonový model Specialized Roubaix. Kolo bylo postavené na Shimanu Ultegra, co mě docela překvapilo byl trojtác! Ten bych na takovém kole (za cca 100 tisíc) nečekala. Počasí nebylo úplně ideální, každou chvíli poprchávalo a teplota byla maximálně 16 stupňů, vyjeli jsme tedy v dlouhých dresech, šusťákovky s sebou (párkrát jsme je použili). Cílem vyjížďky bylo hlavně poznání okolí a možností které skýtá. Jirka byl z půjčeného kola naprosto nadšený. Jednak mu prý Shimano vyhovuje více než Campagnolo tvarem pák a možnostmi úchopu, naopak nadával na řazení v brzdě, když mu při snaze o brždění brzda „uhýbala“. Celkově je prý kolo fantasticky komfortní, tlumí nerovnosti vozovky, gelové omotávky na řidítkách jsou velmi pohodlné a kolo je lehké, člověk prý skoro neví že na nečem jede. Vyjížďka to byla moc pěkná, v této lokalitě jezdí jen velmi málo aut, silnice jsou poměrně kvalitní, většinu času se člověk pohybuje po silničkách mezi poli a lesy a v hodně zvlněném terénu, který rozhodně není nudný. Trochu horší to bylo po návratu s vyjížďky s hygienou, a to každý den. V kempu byl totiž kvůli dlouhotrvajícímu suchu problém s vodou a chlapi, kterých bylo mnohonásobně více než žen, měli nedostatek vody ve sprchách. Buď netekla teplá, nebo tekla vařící nebo vůbec žádná. Večer se nejprve téměř všíchni dívali na hokej, po něm začala beseda s fotografkou Markétou Navrátilovou. Na tu jsem byla hodně zvědavá, myslím že její fotky jsou opravdu dobré. Ani nevím jak jsem si Markétu představovala, ale rozhodně mě překvapila. Je totiž neuvěřitelně nenápadná, taková drobná, štíhlá, s dlouhými špinavě blond vlasy. Ani věk bych si netroufla odhadnout. Ale o co méně je nápadná ona, o to nápaditější fotky produkuje. Během cca dvou hodin nám promítla asi dvěstě fotek z TdF, výběr z jarních klasik (např. Paříž-Roubaix) a dokonce i fotky ze seriálu Kolo pro život. Její komentáře byly moc zajímavé, člověk si vůbec nedokáže představit, jaké je focení závodů dřina. Docela mě překvapilo zjištění, že obrovské množství celosvětově známých fotek, které jsem viděla v různých časopisech, knihách apod. jsou právě od Markéty. Neděle Na desátou vyzvedáváme fully na stánku GT. Máme domluvené, že je vrátíme v 13 h a výměnou si půjčímě ještě karbonovu silničku. Jedeme stejnou trasu jako organizovaná skupina, která míří na rozhlednu Křemešník. Až na ni však dojet nestihneme, musíme se vrátit abychom stihli limit na půjčení. I tak se ale dostatečně vyblbneme v terénu po červené, kde vede krásná lesní stezka s pěknými sjezdíky a výjezdy. Velký počet kořenů umožňuje dostatečné otestování možností fullů. Jirka měl k dispozici model GT i-Drive 4 3.0, osazení Deore, brzdy Tektro, pružinová vidlice Tora, tlumič FOX bez možnosti zamykání. Já vyšší model GT i-Drive 4 1.0, osazení XT/XTR, brzdy Avid Juicy 5, vidlice Reba Relevation, tlumič FOX (zamykací). Cenový rozdíl mezi koly je cca 30.000 Kč. Chtěli jsme vyzkoušet, jestli takový rozdíl dokážeme poznat. Jirka na svoje kolo nadával docela dost. Je prý hodně těžké a hlavně při jízdě do kopce mu vadilo že nelze zamknout tlumič a tedy, že neustálé pohupování mu bere sílu. Já se svým GT byla docela spokojená, moc se mi líbila přehazovačka XTR, ta byla bezchybná, velmi dobré byly i brzdy. Ale kolo mě celkově nijak zvlášť neoslovilo. Když jsme si kola prohodili, konstatovali jsme, že cenový rozdíl je znát, ale třicet tisíc mi přijde moc. Je fakt že Deore-čko přehazuje o poznání hůře, brzdy byly také dost slabé a i mě vadilo značné houpání při jízdě do kopce – u tohoto kola se člověk fakt hodně nadřel. Celkově si o těchto kolech myslím, že nejsou ani ryba ani rak. Tedy ani ne typické enduro, které vyžehlí všechno, ani XC, tedy sice full, ale takový, se kterým se dají jezdit i maratony. V jednu hodinu jsme přesedali na silničky, já zase na svoji a Jirka na celokarbonové GTR Carbon series 1. Kolo bylo opět na Shimanu v kombinaci Ultegra/Dura Ace a kompaktovým převodníkem FSA, překvapivě mělo hliníková řidítka. Kola byla stejná jako mám já, tedy FSA RD-400. Designově bylo kolo velmi povedené a hlavně bylo velmi lehoučké, vážilo jen 7,6 kg. Cena tohoto kola je bez desetikoruny 70.000 Kč. Jirka ale jednoznačně ve srovnání se Spešlem vyzvihoval Spešl. Toto kolo je prý lehké a hodně tuhé, skvělě akceleruje, ale nabízí nulový komfort, člověk prý cítí každou díru. Po vrácení kol jsme vyplnili hodnotící formuláře a za každý dostali od GT pěkný bidonek. Večer byl opět hokej (klíčový zápas našich se Slovenskem) a po něm následovala beseda s Honzou Kopkou. Ta byla skvělá! Honza měl připraveno spoustu fotek a hlavně je to výborný a vtipný vypravěč. Beseda se tak protáhla až do jedenácti hodin. Dozvěděli jsme se o všech útrapách, kterými Honza prošel, i o statečném Japonci bez pudu sebezáchovy, který bez příprav a zkušeností odjel skoro celý závod. Honza přinesl ukázat i kolo (myšleno ráfek s pláštěm), na kterém závod absolvoval a pro srovnání i dvojnásobně široké, a přitom lehké kolo, na kterém jeli všichni ostatní. Honza přiznal, že trochu zaspal dobu, ale úžasné je, že i s tímto hendikepem dokázal v takto extrémně těžkém závodě vyhrát! Klobouk dolů. Pondělí Pondělí jsme měli celé rezervované na MTB. Pro tento den jsme si vybrali kola od Meridy. Jirka měl model AM 800 D, osazení LX, brzdy LX, vidlice Tora, tlumič Rock Shox Ario 2.1. Já si tentokrát vybrala na zkoušku celokarbonový hardtail Merida Carbon Lite, na SRAM X9, s V-Brake, vidlice Rock Shox Reba SL, loňský model. Zajímalo mě jak pomůže karbon na biku a jestli by to nebyla jakási střední cesta mezi „obyčejným“ hardtailem a fullem. Rozhodli jsme se, že se pojedeme podívat na Křemešník, když to včera nevyšlo. Cesta byla pestrá, užili jsme si asfalt i terén. Na asfaltu byl vidět velký rozdíl mezi mým karbonovým hardtailem a Jirkovým fullem. Moje kolo jelo perfektně, bylo rychlé a průrazné. Jirka se v každém kopci dost trápil, jeho Merida byla hodně těžká, tlusté pláště se po asfaltu jen líně odvalovaly. Mile mě překvapilo, jak se hardtail dobře vyrovnával s malými nerovnostmi, třeba náměstí v Přerově které je celé pokryto dlažebními kostkami přejel velmi lehce, nebyla jsem z toho vůbec vyklepaná. V ostřejším terénu přes kořeny a kameny už to bylo horší. Rock Shox Reba je sice skvělá, nedám na ní dopustit, ale přece jen takový komfort to nebyl. A přes kořeny se mi jelo hůř i do kopce, když jsem si půjčila Jirkovýho fulla, bylo to o něčem jiném, ten se sice líně, ale přesto přes kořeny převaloval, můj hartail nadskakoval a smekal se. Přesto musím konstatovat že mě karbonový hardtail velmi pozitivně překvapil. Je to rychlé lehké důrazné závodní kolo, které si s ledasčím poradí. Myslím, že když někdo fulla nechce, ale rád by jezdil pohodlněji, může být karbonový rám s dobrou vidlí řešením. Večerní program byl opět zajímavý, nejprve nám Pepa Dressler ukazoval různé triky na kole a vysvětloval jak na ně (v jeho podání vše vypadalo jako brnkačka) a pak následovala beseda s redakcí, kdy redaktoři částečně odpovídali na námi předem připravené otázky a částečně na dotazy z publika. Bylo to příjemné, poznat lépe lidi, kteří připravují časopis, který ráda čtu a zjistit více o jejich práci apod. Úterý Úterý bylo bohužel posledním dnem a my už byli dost unavení, přesto jsme se na vyjížďku moc těšili. Důvodem bylo, že jsme měli zamluvené nádherné fully od Scotta.Trochu nás ale zklamal personál u stánku, který ačkoliv byla původně zápůjčka domluvená do dvou hodin, nám kola půjčil jen do dvanácti. Asi strašně spěchali domů :-( I tak jsme si ale kola opravdu užili a já jsem z nich byla naprosto nadšená. Už mám svého favorita mezi fully – je to model Scott Genius MC 50, celokarbon, vidlice FOX Talas RL, tlumič Scott Genius TC (tři režimy zadního tlumení), brzdy Avid Juice 5. Jirka měl půjčený nižší model s hliníkovým rámem – Genius MC 30, vidlice Rock Shox Recon 351, tlumič Scott Genius TC, brzdy LX. Váhový rozdíl mezi koly byl 700 gramů, cenový více než 30.000 :-) Moje MC 50 bylo naprosto dokonalé. Po asfaltu jelo naprosto bez problémů, akcelerovalo, chtělo kupředu. Dálkové zamykání tlumiče ze řidítek je super, velice jednoduše je tak možné během jízdy měnit režimy a nejen tlumení otevřít/zamknout, ale i nastavit „poloviční výkon“ (i ten stačí na většinu běžných překážek!). Když se tedy zamkne vidle i tlumič, jede kolo i po asfaltu do kopce jako ďas. No a v terénu už vůbec nemá chybu. Sjezdy jede úplně samo, vesele skotačí přes překážky, jede přímo, nesmeká se, neuhýbá, jako by stále vyzývá ke hře a blbnutí na kořenech. I do kopce jede parádně, měkce se převaluje přes překážky, šetří strašně moc energii. Vidlici je možno nastavit na 100, 120 a 140 mm zdvihu, já zkoušela převážně 140mm a byla to paráda. Dokonce ani sedlo bych neměnila a to mi vyhovuje málokteré. Prostě tohle kolo u mě zvítezilo na 100%, dokážu si ho perfektně představit na bikových maratonech, dokonce ve mě jízda vzbuzovala obrovskou chuť hned s kolem na nějaký maraton vyrazit. Kdyby nestálo skoro 95.000 Kč, tak si ho snad fakt půjdu koupit :-) Celkově hodnotím Velocamp velmi pozitivně, i když se nějaké problémy našly, myslím že Velo zvládlo celou akci zorganizovat velmi dobře a skvělá možnost testování společně se zajímavými besedami vše vykompenzovaly. Jinak mapky organizovaných tras od SHOCartu jsou ke stažení ZDE. Andrea Barešová
Zpět