AKTUALITA
19. 11. 2007
Dva pohledy na SportLife 2007
Rubrika: Ostatní
Andrea Barešová z pozice návštěvnice a Michal Stupka z poza pultu vystavovatele nám nabízejí své postřehy z letošního ročníku největšího sportovního veletrhu ve střední Evropě, Sport Life 2007, který se odehrál od 8. do 11. listopadu na brněnském výstavišti.
Dáma má přednost, a tak začíná Andrea: Letos jsem se na Sport Life hodně těšila, hlavně proto, že jsme to s Danou pojaly jako celovíkendovou akci spojenou s pobytem ve sklípku ve Znojmě. Znojmo je moc pěkné historické město, posezení u vína bylo super a také jsem si udělala radost nákupem pár dobrých lahví ze Znovína a Lechovic do domácího „archívu“. Ale Sport Life si v konkurenci této akce nezadal. Stejně jako loni bylo deštivé počasí, to ale asi mnoho návštěvníků neodradilo, neboť lidí tam bylo víc než dost. Dokonce byl trochu problém zaparkovat, rozbláceným parkovištěm plným obrovských kaluží za poplatek 120 Kč jsem pohrdla, kolem areálu jsme jinou možnost nenašly a tak jsme skončily v parkovacím domě. To nakonec byla nejlepší volba – auto v suchu a 15 Kč na hodinu je opravdu přijatelných. Další peníze šly z kapsy na vstupné – letos podražilo – celodenní vstupenka byla za rovných 100 Kč. Michal pracoval na stánku SHOCartu, našeho předního vydavatele cyklomap, a zde je jeho úhel pohledu na úvod veletrhu: Po mnohaletých dobrých zkušenostech s organizátory veletrhu jsme přijeli na pavilon G2 v bezstarostné náladě. A vskutku, vše bylo připraveno dle dohody, stánek byl do detailu postaven přesně podle zadání, vjezdy a vstupy do areálu byly hladce prostupné, nikde žádné zmatky, vše fungovalo podle plánu. Okamžitě nás kontaktovaly paní ohledně úklidu stánku po dokončení dekorací, byly doplněny zapomenuté položky jako věšák nebo odpadkový koš. Zbývalo pouze navézt zboží a stánek patřičně "načančat", což bylo hotovo během necelých dvou hodin. Stresové předveletrhové hormony pomalu ale jistě ustoupily z krevního oběhu a po několika pozdravech s vystavujícími kamarády se mohlo zamířit do víru moravského velkoměsta. Andrea: Doprovodné výstavy nás moc nezajímaly, přišly jsme hlavně na cyklistiku – ta byla ve třech pavilonech, zašly jsme ale i do „outdooru“ a „fitness“. Outdoor mně trochu zklamal. Myslela jsem, že bych si tam mohla vybrat bundu na lyže, ale nabídka byla slabá. Prošly jsme všechny stánky, ale nic nás nezaujalo. Za zmínku snad stojí jen zajímavý nápad Hudy sportu – velký větrák, u kterého bylo lze testovat neprofoukavost oblečení. Fitness byl zajímavější, využili jsme prezentace Nutrendu a ochutnali skoro všechny příchutě, abychom si pak všichni (připojil se k nám i Jirka) po jednom litru zakoupili. Chvíli jsme strávili i před horolezeckými stěnami, kde se soutěžilo v boulderingu. Jinak jsme doprovodný program moc nesledovali – jen na kritérium, co se jelo venku jsme se byli podívat. Bylo mi těch závodníků skoro líto, byla pěkná zima a do toho bez přestání pršelo – však taky byli od bahna od hlavy až k patě. Michal: Na prohlídku veletrhu má vystavovatel zatraceně málo času. Cyklistika v pavilonech V, G2 a A byla nacpaná k prasknutí, a tak projít jen Véčko trvalo asi hodinu vymodleného volna. Vystavovatelé se předháněli v nápaditosti expozic, ikdyž Scott již letos do haly s tirákem nevjel. Zato jeho expozice v G2 patřila k největším. Obří stánky měla také Merida a Author. Bylo ovšem těžké najít exponáty, které se již neobjevily na německém Eurobiku. Český návštěvník ale měl nad čím slintat. Sport Life 07 - hala V V Géčku na pódiu probíhal maraton rozhovorů nezdolného Roberta "Baki" Bakaláře, módních šou a výstupů známých sportovců. Naše firma měla tu čest na pódiu pokřtít nový produkt, čehož se ujal jeden z nejpovolanějších - extrémní biker Honza Kopka. Ten sám asi hodinu poté pokřtil svou vlastní novou knihu o boji a vítězství na závodě Alaska Iditarod Trail Invitational. Andrea: Po kritériu už jsme vyrazili za hlavním cílem našeho putování. A bylo se opravdu na co koukat! Nedokážu porovnat, jestli bylo více značek či vystavovatelů než loni, ale vím, že než jsme všechno prošli, byla jsem z toho pěkně utahaná. Opět se objevily značky, které jsem vůbec neznala, což ale neznamená, že že to nebyla pěkná kola. Třeba taková celokarbonová silnička Dandy mě hodně zaujala, velmi netradiční zpracování rámu a k tomu krásná cena – tuším kolem 50 tisíc... Firma vznikla teprve letos v září (!) v Čechách s čínskou investicí a vypadá to, že do toho šlápla fest. Biky už se mi tolik nelíbily, ale zase nabízely téměř bezkonkurenční ceny. Z čeho jsem byla trochu smutná, i když je to jasná realita, bylo to, jak klesly ceny karbonových kol. Představa, že za stejné peníze, za které jsem před dvěma roky koupila silničku s karbonem na vidlici a zadní vzpěře na Miragi, bych teď měla celokarbon na Ultegře, pro mě byla krutá. Ale co se dá dělat. Výrobců karbonu přibylo, kola, kde není vůbec žádný karbon, už se skoro nedělají a tak je pokles cen jasný. Fakt je, že kdybych si kupovala silničku dneska, tak bych si na Sport Lifu asi nebyla scopná vybrat. Nejen, že tam představovali svá nádherná kola tradiční italské značky jako Cinelli, Bianchi, či úchvatné Pinarello. Přidaly se i parádní modely Ridley, černo-oranžové kombinace KTM, nebo můj oblíbenec Spešl, no a obrovský posun k lepšímu udělala třeba Merida a Šírer. Pellsy se mi zdály poměrně slušné vždycky, ale také šly nahoru. A to ještě chyběla Orbea, ta kdyby tam byla, tak už jsem v koncích úplně :-) Michal: Já jsem tradičně okouněl u Pellsů a Duratecu, které dělají čest prvorepublikovému rčení "zlatý český ručičky". Zatímco první se pouští do dalších a dalších fines práce s karbonem, Duratec dovádí k dokonalosti spojení leštěného hliníku a karbonu. Kola staví Duratec přesně podle tělesné stavby jezdce, kterou složitě snímali z návštěvníků přímo na místě. Z říše snů jsem pak zatlačil slzu dojetí nad americkými značkami jako Rocky Mountain nebo Santa Cruz. Opravdový skvost, celopéro Maverick, ovšem areálem na tlustém řetězu tlačila dáma přenápadného vzezření a chování - svých cca 120 kg měla napěchovaných v živútku vesnického děvčete, růžové minisukýnce a bělostných podvazkových punčochách. Vše doplněno peroxydovou parukou, přetaženými rty a miniaturní kabelkou prodávala s takovou vehemencí, že někteří pánové sotva uskakovali z cesty. Ani si u toho toho celobrka nevšimli. Recese? Poslední výkřik marketingových kreativců? Těžko říct... Honza Kopka podepisujesvou novou knihu Ve spárech AljaškyAndrea: Biků tam bylo samozřejmě také požehnaně, zřejmě s převahou celopér. Obrovský stánek měl Scott, poměrně rozlehlý byl i ten Treku, Lemondu a Gary Fishera, z českých značek a velikostí plochy předvedl Author. U stánku Superioru se podepisovala Tereza Huříková (Superior zklamal, modely 2008 bych od těch 2007 nerozeznala), u Duratecu zase prodával a podepisoval svoji novou knihu Honza Kopka, viděli jsme i Katku Neumannovou. Kromě kol jsme strávili hodně času i u oblečení, přileb a treter, všeho bylo nepřeberné množství, ze kterého si musel vybrat každý. Barvama se opravdu nešetří, bílá je stále „in“, ale do trendu se zřejmě dostává i oranžová. Občas jsou některé designy už opravdu ulítlé – jaké například zebří sedlo, nebo pestrobarevné hadí pláště... Opět byl vidět také větší důraz na dámské modely, ať už v nabídce kol, či oblečení a doplňků. V této oblasti suveréně vede Spešl, mě ovšem dostal komplet Pinarello – růžová silnička, růžová přilba, lesklý dres se sukní s růžovými doplňky.... no to je hnus velebnosti! Zaujalo mě sedlo Prologo, které je na trhu teprve krátce, ale je vidět, že se prosadilo, bylo k vidění na hodně značkách kol (třeba i na nejvyšších modelech Meridy). Další zajímavost, co se sedel týče, byl jakýsi semiš či co, který jsem viděla na poměrně dost kolech. Že by protiskluzový efekt? Moc se mi líbila zapletená kola Fulcrum, u nichž mě překvapilo, že mají i cenovou kategorii pro normální smrtelníky – tj. několik variant kol v ceně 5-7 tisíc Kč. Také jsem si tam vytipovala přilbu Giro na lyže, nejenom že byla hezká a že ani já jsem v ní nevypadala jako úplnej pitomec, ale hlavně byla pohodlná a dobře mi seděl, takže tu si pravděpodobně časem pořídím. No zajímavých věcí tam byla spousta a nevědět co s penězi, tak bych po Sport Lifu nevěděla co s novými věcmi :-) Michal: Jako člověk, který stojí nohama na pevné zemi, jsem šesticiferné cenovky některých exponátů přehlížel s chápavým úsměvem a určitě pro mě neznamenaly vrchol zážitků z letošního veletrhu. To ovšem nemohu říct o stáncích některých bikových maratonů, které nedostatek exponátů k podívání vyrovnávaly přívalem exponátů ke konzumaci a vůbec odlišným působením na návštěvníky a vystavovatele. Zcela nejpřesvědčivěji propagoval slogan svého závodu "Těžká pohoda" stánek 24hrs MTB pořádajícího ASA Turnov. Věčně se zubící osazenstvo postávající, posedávající nebo polehávající u pípy mateřského pivovaru Rohozec vítalo všechny příchozí milým slovem, půllitrem promptně natočeného zlatavého moku a pro vybrané návštěvníky i dobře proleželým utopencem. K tomu nepřetržitý proud hudby a videa z pořádaných akcí, občasná nezištná přítomnost krásných dam a iluze atmosféry závodu byla skoro dokonalá. O dobrý nápad se postaral také helfštýnský Šela maraton, jehož zástupce objížděl pavilony v elektrifikovaném pojízdném baru, točícím přerovský Zubr a lákajícím mnohé k návštěvě stánku. Hitem sezóny se ovšem stala hruškovice servírovaná s kouskem původního ovoce ve štamprli, kterou jste byli obdarováni snad na každém významnějším stánku veletrhu. Sport Life znamenal i letos opravdový vrchol sezóny a kdo na něm nevystavuje, jakoby neexistoval. A o tom svědčí také rekordy v počtu vystavovatelů a návštěvníků. Více na www.sport-life.cz. text a foto: Andrea Barešová a Michal Stupka
Zpět