Warning: Undefined array key "HTTP_REFERER" in /var/www165/p43433/regiony.eu/web/app/controlers/HomeControler.php on line 167
Cykloserver

Demoverze - příprava nového webu

info

AKTUALITA

26. 5. 2008

Velocamp 2008 aneb na kole i s pejskem

Rubrika: Ostatní

Letošní Velocamp, akce pořádaná časopisem Velo, se konal v termínu 8.-11.5. u Hracholuské přehrady. My s Jirkou jsme se na něj chystali už potřetí, přičemž samotný Velocamp byl organizován již podeváté.

Na letošek jsme si jednu změnu naplánovali sami, druhá nám byla spíše vnucena. Tou první bylo to, že jsme si letos nevzali vlastní kola. Po zkušenosti z loňska jsme počítali s tím, že bude k dipozici spousta kol testovacích, která nás zajímají a že bychom se tedy na vlastní kolo stejně ani nedostali. Druhou, neplánovanou změnou bylo to, že jsme si s sebou vzali Raslíka, který měl být původně doma u našich.

Jirka se nejdřív trochu kroutil, nechtělo se mu Rasla brát s sebou kvůli tomu, že špatně snáší cestovaní a také proto, aby nebyl zavřený sám na chatce. Ale jiná možnost nebyla, takže jsem mu zabalila pelíšek, hračky a jídlo a vyrazili jsme ve středu večer ve třech.

Raslík cestu sice problinkal, ale z následného pobytu byl tak nadšený, že se mu to bohatě vynahradilo. Chatičku jsme měli naštěstí jen pro sebe, takže jsme s ním nikoho neobtěžovali a v kempu byla i řada dalších psů, takže jsme ani nebyli jediní.


Raslíkovi jsme uzpůsobili celý program Velocampu. Nepřipadalo v úvahu, že bychom jezdili na celodenní organizované vyjížďky, museli jsme fungovat zcela samostatně. Jak to tedy vypadalo? Už během prvního večera jsme si zamluvili kola na většinu dní, druhý den jsme to už jen doplnili. Ráno jsme vstávali kolem sedmé (Raslík se staral o budíček), šli jsme se vyvenčit a pak na snídani. Pak následovalo oblékání a balení věcí i pro Rasla (voda a nějaké granule) a vyzvednutí testovacích kol.


Poté jsme vyráželi na první etapu do blízkého lesa. My s Jirkou jsme jeli na kolech, Raslík kolem nás lítal. Samozřejmě jsme to moc nehnali a ve sjezdech jsme brzdili, abysme ho „neodvařili“. Protože bylo pěkné vedro, dělali jsme zastávky ve stínu, aby se vydýchal a napil. Takhle jsme my každý den ujeli cca 10-12 km, Rasl pravděpodobně naběhal ještě mnohem více. Kolem poledne jsme se vrátili do kempu, kde jsme do chatky uložili Raslíka, i když se mu moc nechtělo a byl smutný, že odcházíme. Ale je to jěště štěně, takže odpočívat a spát se muselo :-) Poté jsme vyrazili už sami na druhou etapu do okolí a hlídali jsme čas abychom se tak kolem třetí-čtvrté vrátili, aby nebyl dlouho sám. Trochu jsem se toho nechávat ho samotného v chatce bála, ale Raslík byl zlatý. Vůbec tam nekňučel, pravděpodobně celou dobu opravdu spal.


Po návratu jsme ho hned vzali na procházku a pak jsme do večeře odpočívali. Po večeři (ta byla jediným slabým místem Velocampu) jsme si zašli každý den půjčit ještě nějaké kolo a ještě se na hodinu, hodinu a půl jeli s Raslem znovu projet. My si tak vyzkoušeli další stroje, on se znovu krásně vylítal a unavil a pak v noci krásně spal :-)


Večer letos nebyl tak zajímavý program jako loni (to byla například beseda s Honzou Kopkou a Martinou Navrátilovou), byly jsme se podívat jen na besedě s Milanem Duchkem z Duratecu, ta byla zajímavá. Jinak jsme si spíše dali nějaké pivo, četli cyklistické časáky, prohlíželi katalogy a kecali :-)


Takovýto program nám oběma naprosto vyhovoval, já při své kondici byla ráda, že se nikde nehoním, ale naopak si užívám špičková kola, Raslíka i pěknou přírodu a krásné počasí, Jirka byl také moc spokojený a odvolával, že byl kdy proti tomu brát Rasla sebou no a Rasl, ten byl „šťastnej jak blecha“. Běhání miluje a tady si ho užil opravdu dosytosti.

 
Oficiální program Velocampu, mapy tras ke stažení jsou ZDE>>.

A jaká že kola jsme si to půjčovali?
 
Mongoose Canaan Comp

Ani nevím proč, ale o značce Mongoose jsem nikdy neměla valné mínění. Respektive jsem o kolech této značky nic nevěděla a nějak mě nikdy ničím nezaujaly. Na Velocampu jsem ale chtěla zkoušet kola, která ještě neznám a tak přišla řada právě i na Mongoose. A musím říct, že jsem je podceňovala naprosto neoprávněně!


Jako první kolo jsem si zapůjčila hliníkového fulla v nižší cenové kategorii – kolo stálo 40 tisíc. Neměla jsem žádné velké očekávání, kolo mne zaujalo spíše designově svoji zlatou barvou. Jediné, co mi z estetického hlediska vadilo, bylo sedlo WTB. Sedla této značky se mi obecně nelíbí a tohle bylo navíc takové mohutné a vypadalo lacině. Večer po vyjížďce jsem ale musela uznat, že bylo parádně pohodlné, vůbec nic mě z něj nebolelo.


Další zajímavou komponentou byly pláště.  Kenda, typ Small Block Eight. Už podle názvu se dá poznat, jak asi vypadaly – žádné velké drapáky, nýbrž malé rovnoměrně v řadách poskládané bločky. Pláště měly na suchu výborný záběr a pěkně odvalovaly, byla jsem s nimi moc spokojená. Horší to ale bylo při vjezdu do bahna, v něm to strašně klouzalo. Takže určení použití plášťů je asi zřejmé.


Brzdy Hayes Stroker byly dobré, žádné jedovky a přitom spolehlivé. Vidlice RockShock Tora není určitě špatná, ale já bych tam raději viděla Rebu.


Geometrie kola i posez mi velmi vyhovovaly, jízda byla velmi pohodlná a zadní tlumení k tomu hodně přispívalo. Kolo bylo dobře ovladatelné a dobře se jelo po kořenech i přes kameny, jediná slabina byly ty mokré rozbahněné úseky.


Ačkoliv, nebo možná právě proto, že moje počáteční očekávání bylo velmi nízké, musím říci, že mě kolo velmi příjemně překvapilo a hodnotila bych ho poměrně vysoko.

 
RB CR


Na RaceBiku jsem jela „chvíli“, takže to na žádné seriózní hodnocení není. Takže mohu popsat spíše jen první dojmy.


Vzhledově je kolo velmi pěkné, zaujme svým jednoduchým a čistým designem. Navíc v mé oblíbené modré barvě se mi zalíbilo hned na první pohled. Ještě více mně překvapilo jeho cena. Ta je teď „akční“, kolo na LXku stojí 25 tisíc! Nemít svého Supíka tak za tyhle prachy si ho koupím. O RB je známo, že jsou to velmi kvalitní kola ze špičkového materiálu, ruční práce a preciznost, která je vidět třeba v čistotě svárů, ukazuje na zlaté české ručičky. Žádná tuctovka z Asie a o to tady jde.


Kolo je hodně tuhé, jede dobře, reaguje vystřelením na každé šlápnutí, přenos síly je parádní.


Na mě byl rám trochu větší než bych potřebovala, takže jsem měla hodně natažený posez, ten pak umocňoval mé pocity, že kolo by bylo parádní na závody. Co mi příliš nevyhovovalo byla vidlice. Bomber od Marzocchi je sice legenda, na mě ale byla příliš tvrdá. Kombinace pružiny a vzduchu je sice zajímavá, já bych ale upřednostnila pouze vzduch :-)


Na chvíli jsem sedla i na Jirkovo CRX, které se od modelu CR liší vyfrézováním v zadní stavbě, jehož smyslem je dosažení maximální tuhosti. Asi to funguje, kolo je fakt jako raketa.

 

Mongoose Meteore Ultimate Carbon


Další kolo od Mogoose mě dostalo už úplně. Karbonové hardtaily jsou moje krevní skupina a ráda porovnávám jiné značky s mým Supíkem (Superior Racing Team). Mongoose Meteore je na pohled nádherné kolo, barevně se moc povedlo a karbonové doplňky od Eastonu (EC70) mu skvěle sluší. A hlavně fungují! Sedlovka byla neuvěřitelná, možná to bylo i lyžinami sedla, to nedokážu poznat. Každopádně jsem ale chvílemi měla pocit, že jedu na fullu, kolo mi pod zadkem prostě pružilo. Jízda byla tedy neuvěřitelné komfortní, rám byl přitom ale dostatečně tuhý, do kopce i ze sedla jel parádně, žádné kroucení nebo ztráta energie. Vidlice FOX F100RLC byla naprosto vynikající a to si na Foxky moc nepotrpím.

Pláště byly mně už známé Small Block Eight a sedlo opět WTB, tentokrát ale v nějaké odlehčenější (závodnější) verzi.


Moc se mi líbily i brzdy Avid Juicy Ultimate. Sama mám Avid Juicy Seven a jsem s nimi spokojená maximálně, v tomto nejvyšším modelu už jsou však dovedeny k maximální dokonalosti. Musela jsem si na ně chviličku zvykat, protože mají rychlý nástup a brzdí fakt pekelně ostře. Nadšená jsem byla hlavně z karbonových páček. Mají super tvar, ergonomicky dokonalý, výborně se drží a také jsou příjemné na omak a samozřejmě nestudí.

Kolo jako celek je naprosto vynikající, tomu však odpovídá i vysoká cena – kolo je k mání za 105.000 Kč.

 
Superior

Na stánku Superioru byl k zapůjčení prototyp fullu. Rám byl bez označení, osazen prý tím, co zrovna bylo po ruce :-) Prý je teď ve fázi testování, do prodeje by se měl dostat příští rok.

Testoval ho Jirka já se jen na chvíli projela, rám byl na mě příliš velký.


No, musím říct, že jsem moc nadšená nebyla. Kolo mi přišlo dost těžké, takový malý „tank“, posez byl „čoprovitý“. Vidle Bomber (na Velocampu byla na hodně kolech, že by se zase dostávala do módy), zadní tlumení slabší než na Canaanu, divné bylo nelogické křížení bovdenů na horní rámové trubce.


Za mě tedy nic moc, asi zůstanu, co se Superioru týče, u hardtailu.

 
Author

Od Autora jsme si půjčili dva nejvyšší karbonové modely – Introvert a Master. Rám obou je shodný a podle výrobce váží 1250 gramů. Rozdíly jsou v komponentech (Introvert má více karbonu), oba mají vidlici Manitou R7, přičemž na Introvertu je její nejlehčí verze (má méně než 1,3 kg).


Nijak mě ale nezaujala, mně prostě nejvíce vyhovuje Reba, nemůžu si pomoct :-)

Rám byl hodně tuhý, kolo jelo velmi dobře na rovině a do kopce, ale sjezdy v terénu se mi zdály slabší – po kamenech kolo poskakovalo jako koza. Vynikající bylo sedlo Fizik Gobi, které bylo i pěkně barevně sladěné s rámem kola – Introvert měl modré, Master červené.

Introvert o váze 9,8 kg se prodává za 110.000 Kč, Master se svými 10,5 kg za 60.000 Kč.

 
Merida Mission 3000

Kolo jsem měla jen krátce, takže opět jen stručně. Vybavení kola – XTéčko, Foxka, výborné sedlo Fizik Aliante, vše je dobře zvolené a tvoří výborný celek. Trochu slabším článkem byl zadní tlumič Manitou, který fungoval jen „na půl plynu“, ale prý to bylo tím, že kolo bylo úplně nové a tlumič nebyl rozchozený. Cena kola 69.000 Kč je asi odpovídající, já bych si ho ale nekoupila kvůli designu který se mi nelíbil. Stříbrno-černá barva rámu se mi prostě zdá nudná.

 
Gary Fisher Superfly

Na tohle kolo jsem byla zvědavá. Půjčené ho měl Jirka, na mě bylo moc velké, ale také jsem se svezla. Na 29" kole jsem ještě nikdy nejela, ale v časopisu Velo ho vždycky hodně chválili. Kolo bylo karbonové, osazené SRAMem, vidle opět Foxka, ve speciální úpravě.


Na svou velikost byl Superfly překvapivě lehký, celý v černé barvě vypadá velmi elegantně. A pocity z jízdy? Když se kolo rozjede, jede furt, jako buldozer. Drží perfektně směr, nic ho nerozhodí. V pohodě jede i do kopce, z kopce je to ale ještě lepší, to se valí hlava nehlava. V terénu na kamenech a kořenech mě ale nijak nepřekvapil, choval se jako klasický hartail, hlavně po kořenech dost skákal.


Nijak uchvácená jsem tedy nebyla, na 29" neshledávám nic úžasného a ráda zůstanu u klasiky.

 
Bianchi Valentina

Krásné kolo! Bianchi, prostě italská klasika, jedna z mála značek, která ještě dělá kola ve své domovině. Barevně moc povedené kolo, na první usednutí hodně tvrdé, po zvyknutí si však vemi dobré sedlo San Marco Aspide Glamour, špičková zapletení kola Mavic Ksyrium equipe a SRAM Rival. Na silničce jsem SRAM nikdy nezkoušela, hodně mě to zajímalo. Když začínal, něvěřila jsem, že se proti Shimanu a Campagnolu prosadí, evidentně se mu to ale povedlo, objevuje se stále na více kolech. Teď jsem měla možnost zkusit si ho na vlastní kůži.


Řazení jednou páčkou pod brzdovou pákou v jednom směru je zajímavé. Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykla na to, jakou sílu použít na shození na lehčí převod a jakou naopak na těžší. Zpočátku jsem párkrát přehodila opačně, než jsem chtěla, jak se mi to ale zažilo, byla to pohoda. Brzdy mi úplně nevyhovovaly, měly hodně pozvolný nástup, pořádně brzdily až když jsem to pořádně „zahamtla“. Asi bych na SRAMu jezdit mohla, rozhodně by mi vyhovoval víc než Shimano, na to si na silničce nějak zvyknout nemůžu. Kdybych si ale měla mezi třemi systémy vybrat, šla bych zase do Campagnola.


Rám nebyl příliš tvrdý, byl prostě dělaný na ženskou, hlavním kritériem byl asi komfort. Rozhodně nemůžu říct, že by se kolo kroutilo, to vůbec ne, ale bylo takové línější a v kopci pomalejší. Pohodlí bylo ovšem super, nerovnosti na silnici jsem vůbec nepociťovala.

Na závod bych asi chtěla většího dravce, ale třeba na týdenní dovolenou na silničce, nebo na rozbité české silnice by takové kolo bylo vynikající.

 
 Andrea Barešová

Zpět