AKTUALITA
2. 9. 2008
Czech Adventure Race na vlastní kůži aneb jak ženská pohřbila chlapy
Rubrika: Ostatní
Czech Adventure Race je závod čtyřčlenných smíšených týmů, které čeká více než 360 kilometrů pěšky, na kole, na bruslích i na vodě s dalšími vloženými disciplínami. Těmito neškodnými slovy je popsána šílená akce pro vyznavače fyzického i psychického utrpení, lidi, kteří si chtějí sáhnout na dno svých možností.
První velké dobrodružství je sestavit tým. A věru není to práce lehká. Těch, kdo by se rádi zúčastnili, není mnoho. Z nich polovina není fyzicky a technicky schopna absolvovat ani Depo A (třeba já). Další část adeptů není vhodná pro teamovou spolupráci, představte si 60 hodin v deliriu s někým, kdo vám leze na nervy už nyní…
Sestavení materiálu a správné rozdělení věcí mezi Depo A a B také není zadarmo. Výstroj nám pomohli zkompletovat fantastičtí pořadatelé. Na nás zbylo rozdělit rozumně oblečení a jídlo. Žádná legrace odhadovat, kde v kolik budete, či bude-li noc nebo den, jaké bude počasí etc. Následuje plánování a zakreslení postupu k jednotlivým kontrolám. A najednou je půlnoc a v 10:00 ráno start.
Naše ambice v kategorii Akademici byly medailové, tedy alespoň moje vize, že přeci ze šesti teamů bychom mohli být v první polovině. Náš team ve složení Barča, Tomáš, Rosťa a já měl sice málo zkušeností, ale dobrou fyzičku a jasnou hlavu. Něco o Barči od Honzy Nováka: “ Ahoj, dozvedel jsem se, ze se pripadne chystate jet adventurerace s Barou Valkovou. V podstate funguju castecne jako jeji "manazer". Ona je samozrejme v tomto ohledu jednoznacne nejlepsi v CR, cili by ji bylo skoda, kdybyste to pojimali treba nejak vyletne nebo rektreacne. Ty pro to mas jiste take dobre dispozice, ale mate tam alespon nekoho, kdo ma s advrace nejake zkusenosti, je dobry mapar a vudce?“ Tomáš a Rosťa jsou vystudovaní tělocvikáři, pro které je sport denním chlebem a já mám na kole, běžkách, bruslích i v běhu tisíce km v nohách. Tomáš je navíc super mapař a lídr.
Závod začal 10 kilometry orientačního běhu po okolí pastvinské přehrady, kdy jsme si části trati zkracovali plaváním. To jsme zvládali poměrně dobře, cca 7. místo. Bohužel mi nohy skřečovaly jako nikdy v životě. Přestože jsem trénoval běh s přechody do plavání s botami, běh, plavání s botami… Svaly zaťaté, tvrdé jako kmen, bolest hrozná. Křeč poprvé po X letech závodění…
Následovala pěšo-běžecká etapa s bruslemi, při které jsme je museli často nést. Měřila zhruba 10 kilometrů až k Zemské bráně. Odtud jsme jeli na bruslích na Šerlich, což je sice "jen" 40 kilometrů, ale 700 m převýšení. Po silnici jsem měl dost obavy, ale kvalita asfaltu a provoz byly v pohodě. Tomáš během trasy chytl pro změnu křeč do krejčáku, ale statečně bojoval dál.
V polovině trasy jsme se stavili na zmrzlinu a minerálku do konzumu a finišovali jsme na 9. místě. Odevzdali jsme brusle a spolu s teamem kamarádky Terky se pustili do pochodu směr lanové centrum. To už mi bylo jasné, že asi nedojdeme. Já šel prkenně s nohama nataženýma křečí, neschopen ohnout nohy v koleni ani na vteřinu. Navíc Rosťa měl problém se zlomeným palcem na noze a držel se mých popruhů batohu, aby zvládal nastolené tempo.
K překážkám v lanovém centru docházíme okolo 16 h a těšíme se na odpočinek, ale chyba lávky… A tady doslova!!! Není to vůbec sranda projít poctivě 50 překážek v lanovém centru, včetně dvou stometrových lanovek. Strávili jsme nad zemí více než hodinu a kromě nožiček nás bolely už i ručičky. Z poslední překážky jsem doslova spadl, vykřečovaný kvadriceps nevydržel. David, jenž odstoupil hned po coasteeringu, mi nabízí odvoz do kempu a já zbaběle (nebo rozumně) přijímám. Za 3 hodiny mi zvoní SOS a vyjíždím autem pro Rosťu. To je tedy příběh o tom, jak jedna ženská na závodě pohřbila tři chlapy...
Následující etapu na horských kolech zpestřil orientační běh pod zemí v temnotě vojenské pevnosti Bouda. Jediným světlem byla zář čelovky. Ty co přežili, čekala bruslařská etapa na cyklostezce mezi Letohradem a Ústím nad Orlicí. V délce čtyřiceti kilometrů.
Následoval pochod tzv. hradním trekem přes hrady Žampach, Litice a Potštejn. Na Žampachu byl přichystán hradní kros s vychytávkami typu přelanění hradu, slaněním z hradeb a lezení po stromech. Poté 70 km přejezd na kolech zpět do depa A, popadnout pádla a hurá na vodu, 15 km pádlování s vloženým jumarem na hrázi. Poté už jen padnout kamkoli, nejlépe na postel, a v klidu umřít.
Vítězný team Omjakon z Finska obhájil loňské prvenství a dokonce byl v cíli dříve než původně odhadoval stavitel trati Tomáš Vaněk.
Zpět