AKTUALITA
18. 9. 2009
Deník květnové plavby po Dalmácii, den 4.-6.
Rubrika: Cykloturistika
Úterý 12/5 - Budí mě motor v půl sedmé. Michal je asi už na cestě do Bratislavy. Odplouváme ze Slana, směr ostrov Mljet. Snídaně probíhá za plavby. Vůbec to nevadí, protože moře je jako rybník. Připlouváme do zátoky Prožurski Porat, kde je molo a pár domů podél vody. Z Prožurského Portu jedeme na kole po šotolině do Okuklje, což je půvabná hluboká zátoka, kde je pár domů a přístaviště pro jachty.
Z Okuklje pak následuje ostrý asfaltový výjezd do 210 m n.m. Pokračujeme po jediné ostrovní silnici přes ostrov směrem na západ. Před Babinim Poljem, což je hlavní vesnice ostrova, opouštíme silnici a vydáváme se do terénu.
Na úrovni Babina Polje zastavujeme, odkládáme kola a vydáváme se na pěší až opičí turistickou vložku k Odisejevě Špijli. To je jeskynní dóm na břehu moře s probořeným stropem, kam se dá zaplavat, pokud je moře klidné. Takže skáčeme, plaveme. Moře v jeskyni vytváří nádherné modrozelené efekty. Teplota moře postupně během naší plavby roste, odhadoval bych to nyní tak na 20°C. Po koupeli následuje krkolomný výstup zpět nahoru ke kolům.
V Babině Polji jdeme na oběd do konoby Triton. Mají pro nás připravené menu ze samých místních specialit: slanutak (rybí polévka s cizrnou), salata od hobotnice, mljetské makeruli (těstoviny s kozím sýrem) a višská pogača (jakýsi slaný koláč s ančovičkou). Moc dobré pochutnání za 60 kn.

Prořurski Porat; ostrov Mljet
Z Babina Polje pokračujeme částečně po asfaltu, částečně po šotolině a zajiždíme do národního parku v západní části Mljetu. Následuje šotolina po jížním úbočí Mljetu, která vede původním středomořským lesem (borovice halebská, neopadavý dub cesmínolistý, cedry …). Otvírá se pohled na Velo Jezero, které je spojeno s mořem úzkým průlivem. Ostrým serpentinovým sjezdem se k němu spouštíme a podle břehu pohodlně dojíždíme do centrální části NP Mljet. Odtud se pak přehoupneme technickým výjezdem a sjezdem po singletracku se skalními stupni a několika schody do Polače.

Horizont nad Okuklem; ostrov Mljet
Celkem jsme dnes ujeli 47 km s převýšením 850 m. Taková spíš odpočinková etapa.
V Polače nás čeká loď. Před večeří ještě proběhne pár skoků z horní paluby do vody, která je zde krásně čistá. Chlapci z posádky si nakoupili všichni bílé folklórní mljetské košile. Proč asi …? Kapitán oznámil, že budeme po večeři přeplouvat do blízké Pomeny, že tam prý kotví lodě plné mladých Australanek. Tak se taky stalo, ale ty Australanky jsem nějak nezaznamenal. Asi před námi utekly do podpalubí, či do barů na břehu.

Oběd v Babině Polji; o. Mljet
- Středa 13/5
Opět mě budí nastartování motoru. Tentokrát ale nevím, kolik je asi hodin a okamžitě znovu usínám bez obav. Budím se teprve zazvoněním zvonce, který ohlašuje snídani. Plujeme někde poblíž východního cípu Korčuly. Po snídani přistáváme v Korčule a vyloďujeme se.
Korčula poskytuje dost různých možností pro ježdění a dá se tady najet údajně přes 100 km.
Po prohlídce města a několika laškovných sjezdících po schodech vyjíždíme do Lumbardy po asfaltu. Za Lumbardou se lehce a rychle vykoupeme na písčité pláži Bilin Žal a přes pláž Pržina nastupujeme do terénu. Velmi příjemná šotolinová cesta postupně nabírá výšku. Nepříjemným zážitkem je projetí okolo skládky. Docela to tu žije, krmí se tu rackové, vrány a nějaké kunovité šelmičky. Že by ony promyky, vysazené zde kvůli likvidaci hadů? Dojedeme nad Postranu, projedeme zástavbou (zajímavé, rustikální) a sjedeme o pár desítek výškových m po asfaltu do Žrnova.

Šotolina na jižním pobřeží Mljetu
Tady opět najíždíme na šotolinu (tzv. Napoleonski put) a stoupáme. Šotolina je celkem dobře jetelná, ale na prudkých úsecích je rozdrobená na volné kameny a zadní kolo hrabe. Dvakrát jsem slezl a tlačil cca 30 m. Po napoleonské cestě se dostáváme do Pupnatu, odbočujeme doprava, po úzké a velmi prudké asfaltce překonáváme sedélko v nadmořské výšce asi 400 m n.m. a pak sjíždíme na jižní pobřeží Korčuly do Kneža na silnici. Po několika stech metrech odbočujeme doleva do kopce a nadjíždíme Račišče. Vypadá shora skvěle!
Korčula z vody
Nad Račiščem navazujeme na tzv.„vodovod“, což je obslužná cesta k nově budovanému vodovodu, která vede po úbočí nad severním pobřežím Korčuly. Je to široká šotolina se spoustou krátkých stoupání a sjezdů a zatáček bez nějakého zásadního převýšení. Na konci „vodovodu“ před zátkou Babina se prudce otáčíme doleva a začíná stoupák do vnitrozemí. Jedeme asi 10 km do kopce do výšky okolo 470 m n.m. a pak se spouštíme prudkým a točitým sjezdem do Smokvice.

Noční Korčula; nám. Sv. Marka
Odtud jedeme zase k moři, ale do Zavalatice na jižním pobřeží Korčuly. V Zavalatici v zatáčce dáváme občerstvení v hospodě s výhledem na moře a zátoku. Pak pokračujeme po šotolině podle vody. Šotolina přechází v úzkou asfaltku. Trochu bloudíme, hledáme šotolinovou odbočku ve směru Brna, ale nenacházíme. Mapa zjevně nesouhlasí v této oblasti s realitou. Ani průvodce neví úplně přesně kudy. Ale prý máme tu čest, že jsme první cyklisti, kteří tudy jedou. Tak tedy premiéra … Nakonec se ukazuje, že jsme dávno našli to, co stále hledáme. Naše asfaltka vede tam, kam chceme.
U již druhé dnešní skládky odbočujeme na šotolinu, která nás vede mladým a svěžím borovým lesem s občasnými výhledy na moře a ostrov Lastovo do Brny. Z Brny potom jedeme podle moře bez komplikací až do Karbunari, kde se od břehu odpoutáváme a stoupáme na Potirnu a pak ještě na sedlo nad vesnicí. Je to jenom 200 výškových m, ale dá to zabrat. Už máme za sebou 85 km. Pak je sjezd do Poplatu a velmi příjemná cesta nad mořem, střídavě asfalt a šotolina, do Vela Luky. Dojíždíme opravdu docela unavení - celkem 99 km s převýšením 1900 m.
- Čtvrtek 14/5
Opět ranní přeplavba. Začíná se mi to dospávání za zvuku motoru a houpání vyloženě líbit. Doplouváme na ostrov Hvar do stejnojmenného města. Až překvapuje svou malebností. Velký přístav, honosné renesanční budovy, nad přístavem pevnost Španjska Tvrdjava. Po snídani a vylodění následuje kafe na náměstí. Lenost. Přece jen ta včerejší stovka je znát.
Po kafi jedeme do kopce na Španjsku Trvdjavu. Velmi pěkné, výhled na moře a malé ostrůvky Pakleni Otoci a na Hvar. Malé muzeum podmořské archeologie, tedy to, co bylo vytaženo z vraků od doby antiky. Pevnost je velmi příjemná a pivo je taky na místě. Pak následuje ještě jedna pevnost, to už není taková legrace. Napolenoská pevnost je sice jen ve výšce 200 m n.m., ale sklon stoupání je mimořádný. Ale ten rozhled stojí za to! Pak pokračujeme po šotolinové cestě, která se vine nad Hvarem a pak se stáčí do vnitrozemí a hlavně stoupá.
Hvar z Napoleonské pevnosti
Napojujeme se na starou hvarskou silnici, po které už skoro žádná auta nejezdí, protože mají k dispozici novou silnici. Na vrcholu stoupání nás čeká příjemné překvapení v podobě hospody Livanda. Po lehkém občerstvení se vydáváme na šotolinu směr Sv. Nikola, nejvyšší kopec Hvaru (638 m n.m.). Dobytí Sv. Nikoly není úplně jednoduchá věc. Ke konci je stoupání dost strmé a neslézt s kola je skutečně věc vůle, síly, vůle, síly a vůle. Ale opět pohled stojí za to! A sjezd ze Sv. Nikoly do Svirče snad ještě lepší! Ze Svirče jedeme ještě přes Pitve k portálu starého tunelu a otamtud sjíždíme šotolinou nad Jelsu, podle vody pokračujeme do Vrbosky a odtud už po rovině do města Stari Grad. Výlet končíme projížďkou po uličkách a zmrzlinou. Dnes to dělá celkem 70 km a 1 800 m převýšení.
Pokračování příště...
Jan Kopřiva
foto: Jaroslav Řízek
Zpět