Warning: Undefined array key "HTTP_REFERER" in /var/www165/p43433/regiony.eu/web/app/controlers/HomeControler.php on line 167
Cykloserver

Demoverze - příprava nového webu

info

AKTUALITA

21. 10. 2009

Cyklisté VŠUDE vítáni

Rubrika: Cykloturistika

Takové motto by mohlo stát na cedulích při přejezdu státní hranice do Nizozemí. A nebylo by to rozhodně klišé. Hned první den jsem se rozhodl ukrást Amsterdam Holanďanům a vyrazil do ulic za svítání, abych viděl proměnu města během dne. Samozřejmě na kole!

Nejprve jsem zamířil na Albert Markt, což je trhovecká ulice kilometr dlouhá, kde seženete prakticky cokoli, v mém případě kapučíno a rozinkový mazanec k snídani. Vzhledem k tomu, že jsem neměl mapu (a popravdě vzhledem k mým orientačním schopnostem blondýny na podpatkách uprostřed Whistleru i kdybych ji měl), tak mi pěkně vyhládlo, než ji objevil. Zapadl jsem si do nejomšelejší kavárny pro místňáky, v klidu srkal národní Douwe Egberts a sledoval hemžení kolem sebe.

 

Všechno se pohybuje na kole, děti jedoucí do školy i manažeři v saku do svých kanceláří. Mluvím-li o kole, mám na mysli čtvrtmetrákový stroj o pár převodech, se sedlem obřích rozměrů a vyzbrojený bubnovou brzdou. Povinnou výbavou je masivní zámek, ale ani ten vám nezaručí, že kolo najdete na původním místě. Modernější bicykl má planetovou převodovku, kompletní kapotáž, brutální světla a zámek integrovaný nad zadním kolem do rámu.


Amsterdam, stejně jako celé Nizozemí je upleten z cyklostezek a speciálních pruhů na silnici. Po nich se pohybují masy lidu ve špičce téměř jako peloton či jeden organizmus. Bez problémů, stresu a nevraživosti. Má snaha zapadnout sem se svou silničkou byla zcela marná. Prohlíželi si mě jako ufona. Počmáraný dres sponzory, divné kolo a bože, co to má na hlavě? Jestlipak má pod tou helmou zelená tykadla? Přilba a dres jsou zde pojmy zcela neznámé. Přesto jsem za den úspěšně sjezdil celé město, svezl se lodičkou po kanále, navštívil dům, kde tvořil Rembrandt, zastavil se u jeho galerie a kolegy Van Gogha. Za vidění určitě stojí Red Light District a hned vedle China Town. Typickou místní krmi, housku se slanečkem, jsem si (ne)vychutnal v krásném parku za zvuku kytary místního šumaře. Celkově nejvíc mě jako suchozemskou krysu bavilo muzeum houseboatů a lodí. Doporučuji.

  • Frískem na kole

Největším městem Fríska je Drachten, na jehož okraji mi byl kamarádem poskytnut na týden pokoj s výhledem na kanál a jeho rodina mě vpravdě vzala za vlastního. Moji zálibu v ježdění na kole z jiného důvodu než přepravy sice nechápali, zato v ostatních koníčcích (dobré jídlo, dobré víno a rybaření) jsme se našli.


Mé první kroky (rozuměj šlápnutí v pedál) vedly samozřejmě na infocentrum. Zdejší ochota a přístup k turistovi by měl být vzorem českým infocentrům! Návrat domů se neobešel bez komplikací. Každý ví, že Nizozemí je placka, ale z toho mimo jiné vyplývá absence jakýchkoli orientačních bodů v krajině. Prostě vidíte jen co je okolo vás! Jinak nic. Naštěstí je systém cyklostezek ve Frísku naprosto příkladně blbuvzdorný (testováno na lidech). Já praktikoval systém: dojedu na nejbližší Map check point onačený číslem, najdu se na mapě a vyrazím po šipkách s následujícím číslem na příští check point. Takže jsem se nakonec vždy našel. Nesnažte se jet po silnici, auta vás okamžitě vytroubí zpět na cyklostezku.


První výlet jsem naplánoval nad mapou, což je vždy něco jako: jasný tady mám 60-ku, pojedu na 62-ku, odbočím na 73-ku, projedu si park Da Dalen a budu pokračovat po 36-ce do Alteboarren do pekárny a pak se uvidí. Skutečnost: kurňa kde to jsem...? 18ka??? God ver Doma! No nevadí, tak to nakouřím tudy a snad se to dá projet! Grgrgrgrg, co to dopr... ? Stojím na konci cyklostezky a na tabuli je frísky něco ve smyslu počkejte na přívoz jede v červenci a srpnu co půl hodiny!


Jinak cyklistika naprosto úžasná. U pobřeží je to na mě trošku monotónní. Jedu 30 km a vidím jen trávu, kanály, krávy, ovce a městečka dosti si podobná. Naopak východ je mnohem zajímavější v přírodě. Konečně totiž jedete nejen kolem polí, ale lesy. Stezky mě protáhly až do fantastické přírodní rezervace Dents-Friese Wold 40 km vzdálené a nevyjel jsem téměř z přírodních parků. Perfektní práce. Samotný park má neskutečných 6150 km2 a je protkán 130 km značených tras. Krajina se tam mění tak rychle! Písečné duny a'la Sahara, vřesoviště a mokřiny Irska, bučiny okolí Křivoklátu a všude tolik hub, hlavně křemenáče a hřiby. Tady bych mohl jezdit týden a pořád by mě to bavilo.


Jednou jsem vyrazil obzvláště brzy, abych stihl dojet až na 50 km vzdálenou vinici v Saint Nicolais. Ten den jsem poprvé a naposledy potkal někoho, kdo vypadal, že jede trénink (měl helmu a nesjížděl jsem ho tak rychle jako obvykle). Samozřejmě jsem měl slušný batoh na zádech, ale stejně jsem si chtěl zazávodit. Dojel jsem ho a pohrdavým pohledem skrz Rudy Project a úšklebkem nad jeho Scott celokarbonem jsem ho vyzval na souboj. Cesta se dost kroutila a nebylo úplně dobře vidět do zatáček cyklostezky. Borec to tu zjevně jezdil často. Lehal si točky ve 40-ce kolenem na zem jak Pešek s 250-kou na okruhu v Brně. Ale ve spurtech jsem ho měl a do jedné zatáčky si podbrzdil až moc, tak jsem si ho udělal mazácky vnitřkem. Prolítnu zatáčkou, kontrolní mrknutí zpět, úšklebek vítěze, kouknu před sebe a nestačím už vůbec nic... Řítím se nezadržitelně po mole směr jezero. Jdu ještě na brzdy, ale jediné čeho dosáhnu je čisté salto mortale do hlubin. Docela dobře to zchladí horkou hlavu, ale nevěřili byste, jak blbě se plave s batohem a cyklo hadrama. Nevím jak jsem se vycvakl z nášlapů, ale naštěstí tam nebylo hluboko a to mé kolo asi docela těsní, páč se mu ani nechtělo moc ke dnu.


Borec mi vrátil vítězný úšklebek a doprovodil mě do kavárny, kde jsem oschnul a koupil mu kapučíno. V kavárně seděl chlapík, co tam dělal převozníka a ten a celá kavárna se mohli smíchy po...trhat. Poučení pro příště: neskákejte s kolem a batohem z mola, lidi se vám budou smát.

 

Jindra Volný

Zpět