Warning: Undefined array key "HTTP_REFERER" in /var/www165/p43433/regiony.eu/web/app/controlers/HomeControler.php on line 167
Cykloserver

Demoverze - příprava nového webu

info

AKTUALITA

3. 11. 2009

Expedice Mt. Chaberton - 3. část

Rubrika: Cykloturistika

Kostelíček ve vesničce Fenils leží v nadmořské výšce 1276 a právě tady začíná skutečné maso, skutečná dřina. Právě tady ve Fenils začíná stará vojenská cesta až na samotný vrchol Chabertonu do nadmořské výšky 3136 metrů.

Vojáci ji tehdy budovali deset let. Je dlouhá 12 kilometrů a překonává převýšení 1860 metrů. Až mě z představy, co nás čeká, maličko brní v kloubech. Matematický výpočet hovoří jasně, 155 výškových metrů na každý kilometr jízdy. Slunce nám bude celou dobu prát do hlavy svůj názor a vzduch bude řidší, než na jaký jsme zvyklí. Dá se to vůbec vyjet? Nedá! Uvidíme. Nemůžu se dočkat, až šlápneme do pedálů. Bude to určitě dřina, ale dřina nádherná. „Tak přátelé je to tady! Je tady to, proč jsme sem přijeli. Je tady to, o čem jsme do teď jen četli nebo si o tom vyprávěli a pak se u piva dohadovali. Teď to zažijeme na vlastní kůži. Přátelé, vzhůru na Bambrton!“ Vyrazili jsme.


Brzy necháváme za zády vesničku Fenils, barevný bordel muškátů na balkónech i asfaltovou pokrývku cesty. První kapky potu orosily naše čela a na rám kola usedla první vrstvička prachu. Naše patnáctičlenná skupina se hned štěpí na několik menších. Držím se v té první šestičlenné. Stoupání hned na úvod není vůbec líbezné a na řadu přicházejí nejlehčí převody. Dovoluji si to tvrdit, protože nevím, že v horních partiích kopce bude stoupání mnohem brutálnější a kvalita povrchu cestičky někde úplně jinde. V porovnání s tím se úvodní stovky metrů jedou vlastně pohodlně. Poslední výspa civilizace, tři chalupy, garáž a zahrádka, nese název Pra Claud a leží v nadmořské výšce 1589 metrů. Dál už je původní vojenská cesta využívaná jen pastevci ovcí a podobnými snaživci jako jsme my. Její kvalita prudce klesá. Někde v nadmořské výšce naší Sněžky nás s úpěním dojíždí trošku zaprášený, trošku obouchaný a původně zřejmě červený automobil. Řidič něco drmolí italsky. Hlavu mám v tu chvíli už dávno odpojenou a nechce se mi přemýšlet nad tím, co vlastně chce. „Já vám vůbec nerozumím,“ odpovídám česky a považuji věc za vyřízenou. Řidič ještě chvíli něco mele, jako správný Ital gestikuluje rukou, ve které nedrží volant a několikrát za sebou opakuje „Důre, důre.“ Nevím, co chce a je mi to jedno. „Já sem se lek, že je to ňákej strážce a že nám to přijel zakázat,“ ulevil si Libča, když auto zmizelo. „Už jsme tak vysoko, že bych si to zakázat snad ani nenechal.“

 

Už to moc nejede


Odkudsi shora ze skal skáče po kamenech dolů horský potůček, voda z něj stříká až na cestu. Za zatáčkou to vypadá, že bychom mohli jet i z kopce. Chyba. Byl to jen náznak, byl to jen klam. Stále vzhůru. Lehký sesuv kamení na cestě. Člověk usilovně šlape do pedálů, mezi kamínky si vybírá nejvhodnější stopu pro své snažení, kochá se výhledy do krajiny a ani si neuvědomil, že les už skončil. Sem tam jen osamocené zakrslé borovičky, ale i ty brzy zmizí. Okolí vládnou skály, kamení a odolné chuchvalce trávy. Za chvíli však i tráva zmizí. Zůstane jen pot v očích, slunce, skály, my a hrdý Chaberton. Taky nesmím zapomenout na stádo ovcí, které se pase vysoko ve svahu nad námi.


A Chaberton pořád vysoko.

 

Kousek za místem, v mapě označeném jako Gr.Quagliet se před námi nečekaně vylouplo rozcestí. Jsme v nadmořské výšce něco přes 1880 metrů. Logicky by se nabízelo pokračovat rovně, kam pokračuje stezka, po které jsme přijeli. Mapa je však jednoznačně proti. Musíme o poznání prudším stoupáním a horší cestou vpravo. To, co do teď byla dřina, je naprostá sranda proti tomu, co nás čeká nyní. Serpentiny, serpentiny a nekonečné serpentiny. Cesta hodně kamenitá. Zkoušíme vždycky jet hodně nakloněnou rovinku alespoň do nejbližší zatáčky. Někdy se zadaří, někdy ne. Nejlehčí převody jsou v permanenci. Nohy na pedálech roztočené jako nohy Toma a Jerryho při honičce. Jízda hodně technicky a fyzicky namáhavá. „Ten kopec je prudkej jako kráva.“ „No ale koukni, jak naskakujou nadmořský metry.“ V zatáčce se trošku vydýcháme a následuje znovu jízda na hranici možností do nejbližší zatáčky.


Z jedné z odpočinkových zatáček vyjíždím jako poslední, přesto mi něco říká, abych zůstal a neodjížděl. Zastavuji, chci se otočit, když v tom vidím, že mi chybí tachometr. V předchozí zatáčce jsem ho ještě měl. Musel mi asi vypadnout, když jsem roztlačoval Ondru. Vracím se asi sto metrů zpátky dolů a mám radost. Černý tachometr byl mezi bílo-žlutě-oranžovými kameny k nepřehlédnutí.


„Tak na to se můžu vysrat,“ nese k nám ozvěna odkudsi z údolí úlevný výkřik. Podle hlasu poznáváme Radka Beerhansla. Že by to chtěl zabalit a Chaberton vzdát? „To není možný, ten když se zakousne, tak nepustí.“ Pátravě koukáme, respektive civíme ze srázu dolů, ale nikoho nevidíme.


Serpentiny skončily. Rezignovaně tlačíme. Vpravo skála, vlevo sráz. Patníky? Zábradlí? Zbytečný přepych! Kamenitá stezka metr a půl až tři metry široká tesaná rovnou do skály. Jsem zvědav, jestli tudy při cestě zpátky pojedu nebo potlačím. Řezňa jde v čele naší skupinky. Určitě si tenhle úsek náramně užívá. Jeho manželka o něm tvrdí, že nemá vyvinutý pud sebezáchovy. „Když se vrátí z vyjížďky a není vodřenej, tak to prej stálo za prd.“ Nastala jedna podstatná, přesto bezvýznamná změna. Jsme v nadmořské výšce 2400 metrů a překročili jsme hranice. Z Itálie jsme se propašovali do Francie. Vzdálený rachot pomalu sílí. Kolem nás frčí po stezce čtyři motorkáři na kroskách. „Myslíte, že na těch mašinách vyjedou až na vrchol?“


Skály, sráz, kamení a daleké výhledy.

 

Nacházíme se v jakémsi kotli, ze tří stran sevřeném strmými srázy. Na nebi se honí bílé mraky a na okolních rozlehlých stěnách se honí jejich stíny. My to máme mnohem těžší. Suneme se pěšinkou vzhůru s kolem po boku. „Pitomci, tohle nemá s cyklistickou nic společnýho. My tady provozujeme bikewalking,“ ulevuje si Aleš a zároveň je rád, že nový druh sportu výstižně pojmenoval. Jsme v sedle Colle Chaberton 2671 m.n.m., částečně už fanatizováni pohledem na nedaleký vrchol. I když tvrdit, že nedaleký, je špatně. Pořád to ještě bude kurewská dřina.

 

Pokračování příště...

Milan Silný

Zpět