Warning: Undefined array key "HTTP_REFERER" in /var/www165/p43433/regiony.eu/web/app/controlers/HomeControler.php on line 167
Cykloserver

Demoverze - příprava nového webu

info

AKTUALITA

18. 11. 2010

Kolem kolem Mexika, 6. díl - do Guadalajary

Rubrika: Cykloturistika

Na lodi jsem se docela dobře vyspal na pohovce v hudebním salónu. Strážci sice nejdřív otravovali, že nesmíne mít (zuté) nohy na pohovce, ale po půlnoci toho nechali.

 V Mazatlánu bylo po dešti, ulice s mohutnými loužemi mi stěžovaly jízdu do hotelu. Prohlédl jsem si město, ale začal jsem pořádnou snídaní v hospodě na náměstí. Bylo už 11 hodin, a tak to byl skoro oběd. Prošel jsem docela hezké historické centrum, kde některé domy jsou opravené a jiné doslova na spadnutí. Stav chodníků je ale katastrofální. Tady si nehlídají při výstavbě výšku chodníku, takže si někdo s klidem udělá chodník o půl metru výše než jeho soused.


[Mazatlán] Když trošku zaprší, je hned problém, louže byly až 30 cm hluboké


[Mazatlán] Katedrála má působivou výzdobu

 

Potom jsem prošel několik km dlouhou pobřežní promenádu, která je lemována plážemi a hospůdkami se sea food, které jsou přímo na plážích. Po cestě jsem viděl skokany ze skály; dva zhruba dvacetiletí klucí skákali do poměrně malého prostoru mezi skalami. Počkali, až přijde pár turistů, domluvili si s nimi cenu, pak vylezli nahoru a po chvíli dramatického váhání vystřihli nádherný skok do zpěněných vln, který vypadal velmi nebezpečně.

 

Došel jsem až do turistického letoviska Zona Dorada, pro mne nic moc. Počkal jsem na zdejší MHD, která jezdí každou chvilku a za cca 10 Kč zažil adrenalinovou jízdu v nacpaném městě, kdy náš řidič závodil s kolegou a vzájemně se předjížděli. Navečer jsem objevil sklenáře, donesl mu zrcátko a on mi za 10 minut a 20 peset vyrobil nové sklo. Samozřejmě není panoramatické, původní zrcátko bylo vyduté a ze speciálního slabého skla. Ale stejně jsem ho obdivoval, jak mu to šlo od ruky. Jedině se mi nepodařilo sehnat detailní silniční mapu, mám pouze autoatlas. Ještě to zkusím po cestě u pump.


[Mazatlán] Několik km dlouhá pobřežní promenáda spojuje starý Mazatlán s turistickým letoviskem Zona Dorada


[Mazatlán] Skokan plachtí nad skálou

  • Konečně na cestě

Po několika dnech nicnedělání, způsobeného přesunem přes moře, začala morálka na palubě upadat. Nejlépe se to překoná jízdou na kole. Mimochodem, v TV jsem se dozvěděl, že den po mém odjezdu napadl La Paz hurikánek Georgette, vichřice se silným deštěm. Moje příslovečná klika zase zafungovala, takové počasí by mne ze silnice nekompromisně smetlo.

 

Ulice Mazatlánu byly plné hlubokých louží po nočním dešti, brzy jsem byl zacákaný špínou a rám kola pod nánosem nebyl vidět. Chtěl jsem to umýt u pumpy, ale řekl jsem si, že ještě něco bude. A nemýlil jsem se. Před Villa byla oprava silnice, asi 3 km dlouhá objížďka vedla po tankovém cvičišti, hloubka louží standardně půl metru. Pak tam byl jeden skoro kráter, z něj se dělníci snažili vodu odčerpávat, ale měli krátkou hadici, a tak jim to oklikou teklo zpátky. Tady jsem na kole kraloval, mohl jsem louže objíždět a všechny jsem předjížděl. V Rosariu jsem si dal oběd v cucina economica, velice levné a dobré jídlo, výběr z 5 možností, já zkombinoval 3 druhy jídel, abych ochutnal. Počasí je zde jiné než na Baja, teploty jsou trochu menší, zato výrazná vlhkost, prostě prádelna. A prší, odpoledne přeháňky, k večeru slejvák a potom celou noc. Ráno zase usměvavé sluníčko, obloha jak vymetená. Krajina je šťavnatě zelená, nacucaná vodou, oplocená, neboť se všude něco pěstuje. Možností spát na divoko pochopitelně méně, ale něco bych určitě našel. Ale kvůli bezpačnosti dávám přednost motelům či hotelům, jsou levné (150 - 350 Kč za noc), mohu se vysprchovat a užít si města, ve kterém nocuji.


[Villa] Asi 3 km dlouhá objížďka vedla pro opravdu výživné silnici; na kole jsem všechny hravě předjel


První noc jsem strávil v Escuinapa de Hidalgo. Na náměstí jsem se ptal policistů na hotel, oni, zda chci drahý či levný a pak mne poslali o pár bloků do hotelu. Přitom u nás zastavilo auto a řidič se ptal, zda nepotřebujeme tlumočit do angličtiny. Strážníci odvětili, že ne, že se domlouváme dobře. Těch pár naučených vět fakt funguje. Mimochodem policií tady mají docela dost - federální, státní, městskou, preventivní, dopravní, (ná)pomocnou a turistickou, ale možná jsem ještě nějakou přehlédl.


[Escuinapa de Hidalgo] Centrum města

 

Další den to bylo podobné, rovinatá cesta v zeleni, silnice bez krajnice a s docela silným provozem, a to přesto, že souběžně vede placená "dálnice". Několikrát jsem po ní jel, neboť neplacená je občas vedena po placené. Dálnice je většinou trochu lepší silnice s obousměrným provozem, v každém směru jeden pruh (jsou i lepší úseky). Většinou má ale krajnici, takže nemusím neustále sledovat cvrkot ve zpětném zrcátku a dělat místo velkým potvorám. Přejel jsem hranice států a ze státu Sinaloa jsem se dostal do Nayarit. K večeru se silně zatáhlo, zajel jsem do malého městečka Rosamorada, kde byl jedině hotel Gomez, špeluňka za 150 Kč za noc. Jen jsem zavřel dveře pokoje, začal slejvák a vydrželo to celou noc. A jako přes kopírák, ráno azuro.


[Poblíž Ojo de Agua] Sušení krevet na silničním parkovišti

  • Tě pic v Tepic

Věděl jsem, že dnes dojde na lámání chleba. Byl jsem v nadmořské výšce zhruba 50 metrů a Tepic, kam jsem směřoval, má 920. Prvních 50 km se nic nedělo, pořád rovina, a tak bylo jasné, že to bude mazec. A byl. Stoupání bylo pěkně strmé, a aby to narušilo morálku co nejvíc, tak na několika zubech se pracně vypocená výška promarnila strmým sjezdem. Byl jsem zpocený jako nikdy v životě, například ani na šortkách nebyla nit suchá. K tomu silný provoz, bez krajnice, takže furt na zrcátku a občas prudké sjetí z okraje silnice, abych uvolnil místo trakům. Chovali se ohleduplně, ale někde mi opravdu uhnout nemohli. Okolo čtvrté prudký liják. Nepromokavé oblečení jsem nevytahoval, bylo jedno, jestli jsem mokrý potem nebo od deště. Spíš mi přinesl déšť osvěžení a úlevu od vedra. Byl jsem opravdu rád, když jsem se dokodrcal do cetra města, našel hotel odpovídající čundrácké kvality. Oblečení jsem musel od potu kompletně vyprat, a tak si dám zítra pauzu a prohlédnu hlavní město státu Nayarit.


[Capomal] Řeka Huaynamota a hory v pozadí


[Tepic] Náměstí Plaza Principal vévodí katedrála a socha básníka Amada Nerva, zdejšího rodáka


[Tepic] Malíř Soto věnoval celou kopuli znázornění pekla, zde ústřední motiv


Odpočinek v Tepic mi udělal dobře, další den jsem vyjel čerstvý a plný sil poprat se se zdejšími kopci. Den na pamětihodnosti Tepic bohatě stačil, vlastně tam nic není. Terén nebyl tak hrozný. Ze začátku vytrvalé stoupání a potom dech beroucí sjezd do údolí obklopeného vulkány, které byly aktivní naposledy v 19. století. Nehnal jsem se do žádných extrémů, a tak jsem se po 90 km ubytoval ve zhruba 30 tisícovém městečku Ixtlán del Rio. Překvapily mne čisté ulice, docela schůdné chodníky i ve vedlejších ulicích, v centru park a v něm spousta lidí důchodového věku a rodičů s malými dětmi.


[J od Chapalilla] Silnice vedla pěkným údolím obklopeným vulkány. Ten uprostřed je Tepetittic


[Ixtlán del Rio] Upravené, na zdejší poměry čisté městečko, s chodníky, na kterých nehrozí fraktura nohou

 

Další den to bylo o dost sportovněji zaměřené. Nejprve asi 12 km vytrvalé stoupání na hranici se státem Jalisco, potom strmý sešup o 400 výškových metrů po silnici, za každou zatáčkou zpoloviny zavalenou kameny ze sesunuté skály. Říkal jsem si, kdy na to hoši silničářští najedou, bylo to chvílema o život, ale nepotkal jsem je, byla neděle, a tak to nechali na maňana. Sjezd byl tak strmý, že jsem dokonce musel předjet kamión, který zřejmě moc nevěřil svým brzdám, a tak jel hodně pomalu. Potom více než 20 km vytrvalý výjezd do kopce, ke konci dost strmý, musím si holt zvykat, tady to lepší nebude.

 

Závěr byl příjemný. Nejprve pozvolný sjezd do městečka, kdy ani silný protivítr díky klesání vozovky nevadil. Tam bylo srocení lidu před kostelem, všichni nedělně oháknutí, chlapi naškrobené bílé košile s cínovými knoflíky a nezbytná sombrera. Pak jsem to pochopil, ve městě byla pouť, zřejmě nějaký místní svatý a na náměstí a v jeho okolí to fakt rozjeli. Nejen, že byla všude spousta stánků a náleven, ale z každého koutu se ozývala jiná muzika. Nejvíce mne zaujala dívčí kapela, která hrála břesknou a rytmickou dechovku balkánského typu, holky do rytmu vrtěly prdelkama, ty nejstarší dvacítky vilně, mladší roztomile a nejmladší, asi 9-letá trumpetistka to vypustila a soustředila se jenom na hraní (jako v LŠU). Panovala všeobecně dobrá nálada, lidi se přišli pobavit a trochu pustit chlup, na starosti bude čas zase ve všední dny.

[Magdalena] Dívčí kapela na pouti hrála břesknou a chytlavou "balkánskou" dechovku

Pokračování příště...

 

Jiří Bína

www.kolemkolem.cz

Zpět