AKTUALITA
19. 11. 2010
Kolem kolem Mexika, 7. díl - do Guadalajary
Rubrika: Cykloturistika
Za kořalkou ke zdroji aneb jak jsem se nechal zhulit - ve městě Tequila je hlavním produktem, jak ti nadprůměrně inteligentní z vás jistě tuší, kořalka tequila. Ve fabrice José Cuervo ji vyrábí už 250 let (těch ožralejch).
Fabrika pořádá exkurze po výrobních prostorech - stihl jsem poslední, přestože jsem myslel, že mám hodinu rezervu - ve státě Jalisco mi zase o hodinu šoupli s časem. Každý dostal síťku na vlasy, já ji nenasadil a když mi to připomněli, ukázal jsem pod čepicí svou holou lebku. Neuznali to, a tak i já musel se síťkou.
Prohlídka stála za to, dostali jsme ochutnat surové agave, potom fermentované, které je sladké a má příjemnou chuť a něco jako melasu z agave. Ale hlavně tequilu v různých fázích výrobního procesu, kde se chuť od sprosté kořalky čpící lihem výrazně zlepšovala. Jeden ze 3 průvodců byl zodpovědný za zásobování a nebral to na lehkou váhu, tlačil do nás tequilu, co to šlo. Dvěma americkým dívenkám v polovině začaly padat kalíšky z ruky a potměšilý zásobovač viděl, že je na dobré cestě a ještě přitlačil. Já kořalku nepiju, ale tady jsem si samozřejmě dal. Dorazila mě až margarita, servírovaná na závěr prohlídky, to už jsem cítil, že mám naváto pod čepicí.

[Z od Tequila] Takto se pěstuje agave, hlavní surovina pro výrobu tequily

[Tequila] Prohlídka továrny na tequilu Mundo Cuervo - surové agave připravené ke zpracování

[Tequila] Prohlídka továrny na tequilu - zrání v sudech

[Tequila] Prohlídka továrny na tequilu - tento rošťák to do nás lil horem dolem
Druhý den ráno jsem při odjezdu zjistil, že je úplně vybitá baterie cyklopočítače. Data z minulých dvou dnů se mi nepodařilo stáhnout. Vyměnil jsem baterii a počítač byl totálně resetovaný. Přitom při poslední výměně baterie v Japonsku zůstalo zachováno nejen nastavení, ale i všechny zaznamenané trasy. Jen aby to nesignalizovalo nějakou vážnější závadu, ta statistika jízdy mě hodně baví.
- Do velkého velkoměsta
Guadalajara je druhé největší mexické město, celá městská oblast má 4,1 miliónu obyvatel. Vyjel jsem trochu rozhozenej ztrátou dat z cyklopočítače a teprve vytrvalé točení nohou mne dostalo do správné nálady. Jelo se v podstatě pořád do kopce, ale žádné trhačky nohou, dalo se to pohodlně jet. Provoz výrazně zhoustl zejména poté, co se neplacená silnice napojila na placenou dálnici. Ze začátku byla široká krajnice, ale potom zmizela a musel jsem balancoval na bílé čáře, vpravo od ní strmý a metr hluboký betonový odvodňovací příkop. Do něj se mi moc nechtělo, ale málem se to povedlo, když na mne nastartovali dva psi ze stavení u silnice a zuřivě mi chňapali po nohou. Řval jsem na ně jako obvykle "lehni", ale tihle holomci byli neodbytní. Hlídal jsem auta zleva, odháněl psy a málem do toho odvodnění zahučel. Psi jsou dost problém, tohle je každodenní situace. Chtěl jsem si koupit pepřový sprej, ale ty jsou prý v Mexiku ilegální. Ach jo, kde tady seženu antouška.
- To bude mazec
říkal jsem si, když jsem se blížil na hranice města. A byl - takový, že to předčilo má nejhorší očekávání. Z obvykle slušných a ohleduplných řidičů se náhle staly nemyslící automaty zaměřené na to, aby jim v odpolední špičce auto před nimi neujelo ani o metr a nevecpal se jim tam řidič z vedlejšího pruhu. Jelo se v několika pruzích, krajnice rozbitá, přerušovaná různými kanály a dírami. Musel jsem jet úzkou stopu jako po kolejích, v podstatě po bílé čáře (která tam ale většinou nebyla) a kdybych snad vybočil 30 cm vlevo, už by mne smetli. Dostal jsem i ránu do hlavy, naštestí mám přilbu, a to buď od zrcátka obludného SUV nebo od lokte spolujezdce, vystrčeného z okna. Největší maso trvalo asi 10 km a nedalo se mu vyhnout, po chodnících to absolutně nešlo, to bylo oraniště s mnoha pastmi. Souběžné silnice jsem taky zkoušel, byly stejně tak nacpané a k tomu kvalita povrchu ještě o 2 třídy horší než na hlavní. Nejhorší moment byl průjezd asi 200 m dlouhým neosvětleným tunelem, tam jsem si fakt myslel, že mne dostanou. Situace se rázem změnila po odbočení do centra města. Silnice se zlepšily, provoz uklidnil, já utřel pot a mohl se věnovat hledání vhodného bydlení. Objel jsem 3 hotely v centru, v posledním se mi zalíbilo, vybral jsem si pokoj a zapíchl to. Škoda, že jsem neměl včerejší kořalku, abych ten horor spláchl.

[Guadalajara] Zde jsem bydlel, hádejte, v kterém pokoji
- Guadalajara
Dal jsem si 2 dny na prohlídku města a docela mi to stačilo. Centrum města působí velice evropsky, široké bulváry, čisté a schůdné chodníky, rozsáhlé pěší zóny bez aut, silnice se přestěhovaly pod zem. Širší okolí centra je ale už zase mexické. Centru vévodí katedrála, jejíž výstavba začala v roce 1558. Má podivně působící disproporční věže, důsledek toho, že po zřícení původních věží při zemětřesení v roce 1818 byly v polovině devatenáctého století věže znovu postaveny, ale mnohem vyšší než původní. Vůbec je to stylově trochu rozháraná stavba, ale celek působí dobře, až na zmíněné věže. Kostelů z koloniálního období je ve městě řada, všechny významné jsem prošel. V katedrále je například socha sv. Jana Nepomuckého, který je v Mexiku populární (pochybuji, že většina Mexičanů ví o jeho spojení s Čechami). Interiér katedrály je vyvedený v bílé a zlaté a když v ní sloužilo mši 8 rudě odděných kněží, byl to impozantní pohled. Mně se ale nejvíc líbil Templo de Aranzazú, který má malý a sevřený interiér, vyvedený v členitě vyřezávaném dřevě a silně zlacený. První dojem je, že člověk vešel do klenotnice.

[Guadalajara] Templo de Aranzazú - nejhezčí z místních kostelů
Institutio Cultural de Cabanas, původně sirotčinec, je stavbou zapsanou na seznamu UNESCO. Rozsáhlá stavba působí velice intimně, je rozčleněna do řady patií, které jsou obvykle obklopeny krytým podloubím. Na dvorcích rostou stromy, pomerančovníky nebo palmy. Hlavním magnetem jsou ale nástěnné malby, které José Orozco nakreslil v letech 1938 - 9 v rotundě hlavní budovy. Ta se nyní opravuje, v centru budovy je lešení, a tak není přístup k malbám dokonalý. Nicméně i to, co jsem viděl, na mne působilo velmi orwellovsky, totalitárně, bolševicky. Údajně chtěl malíř varovat před nastupujícím fašismem.

[Guadalajara] Institutio Cultural de Cabanas - největší z patií je lemováno arkádami

[Guadalajara] Institutio Cultural de Cabanas - freska malíře Orozca z roku 1938
Turistickou atrakcí, a zároveň zdrojem čerstvých a dobrých potravin je tržnice Mercado San Juan de Dios. Zabírá odhadem plochu fotbalového hřiště, má několik pater a je nacpaná k prasknutí jídlem, ovocem, zeleninou, elektronikou, včetně zřejmě nelegálně prodávaného software, oblečením, řemeslnými výrobky, blbostmi a desítkami stánků s jídlem. V řeznických stáncích visí půlky krav a prasat, vnitřnosti, hlavy i s očima, a taky je to tam přiměřeně cítit. Uličky mezi stánky jsou dost úzké, všechno je to stísněné a nacpané místními lidmi, kteří zde čile nakupují. Moc na to nejsem, jedna návštěva mi stačila.

[Guadalajara] Tržnice San Juan de Dios nabízí nepřeberné množství zboží a služeb a samozřejmě také několik desítek stánků s jídlem
Jinak je centrum velmi vstřícné k chodcům, řada laviček, osvěžujících fontán, soch. Mezi tím se pohybují policisté na kolech, kteří výjimečně nejsou ozbrojení. Ve středu byla ohromná studentská demonstrace, to si to policajti všech typů užívali. Automobilovou dopravu úplně zlikvidovali na půl dne, všude se hemžily desítky policejních motorek a aut, houkali a blikali jak malí jardové a nad tím ještě létaly vrtulníky. Demonstrace měla typický průběh, řečníci se ještě bili v prsa a přednášeli plamenné projevy, ale většina demonstrantů už se cpala tacem a zmrzlinou a povalovala se ve stinných zákoutích.

[Guadalajara] V centru je několik stovek metrů dlouhá pěší zóna

[Guadalajara] Divadlo Degollado před začátkem představení
Mexičané letos slaví 200 let od získání nezávislosti a 100 let od revoluce. Je vidět, že si svých hrdinů velmi váží, ulice jsou po nich pojmenovány v každé obci a v Guadalajaře je enormní množství pomníků těchto národních hrdinů (jenom kolem rotundy je jich 40). Na závěr pár žánrových obrázků. Poslední zářijový den vyrazím k největšímu mexickému jezeru Laguna de Chapala a potom se budu mezi horami přibližovat k hlavnímu městu Mexika.

[Guadalajara] O připojení k internetu v Mexiku není rozhodně nouze

[Guadalajara] Typický malý garážový obchůdek, netypicky hlídaný psy na střeše
Pokračování příště...
Jiří Bína
Zpět