Warning: Undefined array key "HTTP_REFERER" in /var/www165/p43433/regiony.eu/web/app/controlers/HomeControler.php on line 167
Cykloserver

Demoverze - příprava nového webu

info

AKTUALITA

23. 11. 2010

Kolem kolem Mexika, 8. díl - do Mexico City

Rubrika: Cykloturistika

Konec flákání, znovu do práce - v Guadalajara už jsem měl všechno zajímavé prozkoumané, dokonce i to nezajímavé, co z nedostatku jiných podnětů doporučují průvodce.

V mém případě to byl park Agua Azul, kde jsem v ohromném "motýláriu" neviděl ani tykadlo, kdežto venku se jich producírovala řada. Stejně tak jsem uspěl ve vyhlášeném skleníku s orchidejemi, jejichž čas nastane až v říjnu.

 

Byl jsem docela rád, že jsem v čerstvě vypraném a navoněném cyklistickém oblečení - zásluhou místní prádelny a 50 peset - mohl vyrazit na křivolakou cestu do města Mexiko. Mimochodem, zřejmě vlivem počínající senility nebo v důsledku dvoudenního promývání hlavy výživnými nápoji, jsem v šortkách daných do prádelny zapomněl USB flash paměť, na kterou průběžně zálohuji. Dobrá zpráva, praní, sušení i žehlení přestála bez úhony, z 16 GB se neztratil ani bit.

 

Z Guadalajary je to asi 550 km po dálnici, ale já to natáhnu na zhruba 800 km přes hory a doly. Vydal jsem se k největšímu mexickému jezeru Chapala, a to přímo do stejnojmenného města. V Guadalajaře to stálo za starou bačkoru, silný provoz, rozbité krajnice; ale s šíleným příjezdem se to nedalo srovnat. Za letištěm se provoz zmírnil, ale krajnice zůstala, takže se z toho stala velmi pohodlná projížďka, kterou nerušil ani patrný protivítr.


[Ixtlahuacán de los Membrillos] Pohled na město


[Chapala] Loďky připravené k výletu na Scorpion Island, v pozadí socha v moři

  • Vida, cyklostezka

A nastojte, objevila se i první mexická cyklostezka. Po pár stovkách metrů se velmi zhoršila díky navátému písku, ale stačilo by to odmést a znovu by se objevil asfaltový podklad. Kvalita prostě silně kolísala, občas na pár kilometrů zmizela, aby se zase objevila, ale přes všechny potíže díky za ni. Ve městě Jocotepec, které je v nejzápadnějším cípu jezera jsem měl dost práce s nalezením rozumného bydlení. Kempy tady nejsou, to mi chybí a spát na divoko není v pevninském Mexiku tak bezpečné jako na Baja. Jednak je většina půdy nějak využívána a taky je tady dost tuláků, kteří rovněž nocují na divoko. I když se ke mně chvají kamarádsky a berou mne jako člověka z branže, je otázka co by udělali, kdyby viděli mé na jejich poměry drahé vybavení.


[Ajijic] První cyklostezka na kterou jsem narazil ...


[Ajijic] ... se po pár stovkách metrů proměnila v písečnou cestičku; prostě ten asfalt zapomněli zamést


Další den jsem obížděl jezero Chapala směrem na východ. Kdyby nebylo silného protivětru, byla by to idylka a závěrečný přejezd hřebene do Sahuayo bych považoval za oživení. Takto jsem si alespoň prohlížel městečka u jezera, okukoval drahé a rozlehlé vily nad jezerem Chapala. V Sahuayo mne odchytil místní cyklistický fanda, který ale místo na kole jel na skůtru a před sebou vezl asi osmiletého synka. Navedl mne k rozumnému hotelu 50 m od náměstí a pozval k sobě do jeho krámku s hudebnímí nástroji. To bych ale ze zhruba 50-tisícového města, jak jsem to odhadoval při sjezdu ze sedla, neviděl vůbec nic. Snažil jsem se mu to vysvětlit, dal mu moji cyklistickou vizitku s odkazem na web a doufám, že to pochopil.


[Tuxcuaca] Na hřbitovy i u nejmenších vesnic si Mexičané potrpí

 

[Petatan] Malé městečko vybíhá hluboko do jezera Chapala

  • Sahuayo de Morelos

Nevýznamné mexické město, nestojící průvodcům ani za zmínku v rejstříku. Přesto má všechny atributy mexického města, která jsou dost odlišná od toho, jak žijeme u nás. Dominantou města je vždy katolický kostel. I já jako praktikující ateista si myslím, že katolická církev přispěla a stále přispívá k lepšímu životu Mexičanů. Jednak jim dala díky výstavným kostelům určité měřítko kvality staveb resp. designu, kterou běžní Mexičané nemohou dosáhnout ani náhodou. Ale hlavně jim dala autoritu, která drží na uzdě vášně hárající v španělsko - kreolsko - mesticko - indiánských hlavách. Stačí se postavit na pár minut před kostel a sledovat procházející. Nenajdete mužského, který by nesmeknul své sombrero, nepokřižoval se a nezadrmolil nějakou tu modlitbičku. O ženách ani nemluvě. Dokonce okolo jedoucí motocyklisté (do aut není vidět) se minimálně pokřižují.


[Sahuayo de Morelos] Jako ve všech mexických městech i zde nade vším ční kostel


[Jiquilpan de Juarez] Podle barevných fáborů vždy poznáte, že jste v centru města

 

Ze zdejšího života se nevytratila sousedská vzájemnost. Večer to na náměstí žije. Celé rodiny včetně nezbytných miniaturních psů posedávají na lavičkách a vedou řeči, akorát psi drží tlamičky a neštěkají. Babky pletou nebo háčkujou a pusu nezavřou ani na pikosekundu, bez ohledu na to, kdo zrovna s nimi lavičku sdílí. Do toho mládež chodí ruku v ruce a oznamuje tím vznikající vztahy. Mezi tím se proplétají prodavači balónků a cukrové vaty, o odbyt nemají nouzi. Místní blázen na invalidním vozíku je všude vlídně přijímán, i když je jeho chování silně mimo normy. A co mne fakt překvapuje, zdejší pouliční obchodníci nejsou vůbec agresivní, jako by jim na tom prodeji zase tak moc nezáleželo, jsou i jiné věci, že.


[Sahuayo de Morelos] Už 100 metrů od náměstí je to pravé Mexiko


[Sahuayo de Morelos] V okolí se pěstuje cukrová třtina a takto se čerstvá prodává


[Zamora] Vnitřní patio jednoho z domů

  • Dětská práce

Děti tady už od malička pomáhají rodičům, zejména na vesnici. Pracují na rodinných latifundiích, většinou spíše hodně malých políčkách a potom jezdí s rodiči na trh a pomáhají jim s prodejem. Není na nich nijak patrné, že by je to omezovalo ve vývoji. Spíše naopak, je vidět, jak je to baví a jak jsou pyšné, že mohou nějak zasáhnout do dospělého života. A kdyby došlo k nějakému globálnímu průšvihu, co myslíte, které děti přežijí - naše zhýčkané, které nemají páru o ceně peněz ani o tom, kde se berou, anebo zdejší prakticky orientované děti? Jediné, co jim chybí, je kvalitní vzdělání. Až ho dostanou, budou chtít pro své děti lepší život, tedy aby nemusely pomáhat v dětství rodičům. A bude to pytli.


[Zamora] Chlapce zmohla pomoc rodičům na tržišti tak, že usnul v bedně na zaleninu

  • Kopce, vršky, hory

Jezdím už v polohách nad 2000 m, terén je kopcovitý a nedá mi jako cyklistovi nic zadarmo. Ještěže existují lehké převody, které umožňují i v kopcích dosahovat optimální kadence 50 - 60 otáček nohou (klik) za minutu. Zatím mi ta výška nedělá problémy, už mám naplánovanou trasu přes průsmyk ve výšce 3000 m a když to půjde bez problémů, jsou tady i 4000 m průsmyky. Teploty se snížily a jsou přijatelné, po ránu a ve sjezdech docela kosa. Asi si připravím bundu, návleky na nohy a vytáhnu nový dres, který není tak řídký jako ten, co nosím a co je profouknutý větry od Aljašky přes Austrálii po Japonsko. Starý dres má tu výhodu, že je tak vyšisovaný, že v něm vypadám jak nemajetý chudák a spolu s odrbaným a narezlým kolem odrazuje případné zájemce o jeho vlastnictví. Alespoň doufám...

 

Ze Zamory jsem vyjel směrem na Morelii, ale v Carapánu ostře uhnul doprava směrem na Paracho. Na křižovatce jsem si dal dvě tacos a poprvé mi nechutnalo, bylo v něm moc masa (tipoval bych kozlečinu) a skoro žádná zelenina. A ještě chtěla za 2 tacos 20 peset, že prý je v něm hodně masa. Projížděl jsem několika indiánskými vesnicemi (Púrepecha), hodně zanedbané, ženy a dívky v tradičních pestrých šatech, malé děti přivázané na zádech, mužský v běžném civilním oblečení. Nefotil jsem je, oni si to většinou nepřejí. Paracho je malé horské městečko ve výšce 2220 metrů, proslulé výrobou strunných nástrojů, samozřejmě hlavně kytar. Ráno při výjezdu byla pěkná kosa - 6 stupňů. Lidé chodili v tlustých bundách a s rukavicemi. Poprvé jsem natáhl návleky na nohy a vzal si flísku. Čekal mne dlouhý sjezd a bez toho bych asi dost namrzl. Sjezd do Uruapanu byl 20 km dlouhý, z toho 15 km po nové silnici s krajnicí širokou 1,5 metru, zde úplná rarita. Silnice byla vhodně klopená, a tak jsem si ten sjezd parádně užil, ani jsem nešlapal, ani nebrzdil, kolo to kalilo padesátkou a já jen náklonem řídil vjezd do zatáček. Připadal jsem si jako na lyžích.


[Paracho] Městečko je proslulé výrobou kvalitních strunných nástrojů, hlavně kytar

  • Restaurace

Občas mám už dost stánků na ulici a chci se najíst ve slušném prostředí a příborem. Není to tak snadné. Když na takovou restauraci ve městě narazím, většinou nesplňuje můj test - je prázdná, nikdo v ní není. Ale skutečně je jich málo, i když nejsou drahé (jídlo s pivem okolo 100 peset), zřejmě na ně místní nemají a radši se stravují za čtvrtinu u stánků (ale bez piva). Dneska jsem na tržnici v Paracho viděl nový druh občerstvení - řezníci tam prodávali pečené maso na váhu (190 peset za kg), fláknou vám to na papír a okolo chodí babka a prodává k tomu tortilly. Lidi se tím cpali jako diví, tuk jim tekl po bradě, a tak jsem šel jinam. Nakonec jsem zakotvil u nejnacpanějšího stánku s tacos na náměstí a musím říci, byly delikátní. Dal jsem si 4 kousky a byl jsem za 36 Kč nacpán. Nesmí vám ale vadit, že v rámci racionálního provozu to servírují na talíři, na kterém je navlečen igelitový sáček. Když dojíte, sáček vymění a nový strávník má čisté nádobí, aniž by se něco muselo umývat.

 

Pokračování příště...

 

Jiří Bína

www.kolemkolem.cz

Zpět