AKTUALITA
25. 11. 2010
Kolem kolem Mexika, 9. díl - do Mexico City
Rubrika: Cykloturistika
Slavnosti v Uruapanu - Uruapan vznikl díky řece Cupatitizo, okolo níž se vytvořila oáza bujné tropické vegetace. Indiánské jméno Uruapan znamená "věčné jaro".
V okolí se mimořádně daří avokádu, toto velmi zdraví prospěšné a nutričně hodnotné ovoce roste na stromech, které plodí 200 let a v této oblasti dávají 2 úrody ročně. Pouze 5% se z Mexika vyváží, zbytek se spotřebuje zde, vyrábí se z něj i populární pasta guacamole, která se hojně používá v mexické kuchyni.

[Uruapan] Neobvyklý způsob přenášení pečiva
Při příjezdu do města mne přivítaly salvy z děla, na náměstí hrála kutálka, na tribuně řečnili politici. Načasoval jsem to dokonale, město slaví největší svátek - den svatého Františka - svého patrona. U toho nesmím chybět, tak jsem to po 35 km zapíchl. Prohlédl jsem si národní park Barranca del Cupatitizo, který je jenom jeden km od náměstí, točí se okolo řeky a je to směsice přírodních vodopádů a umělých fontán, mostů a pěšinek v divoké tropické vegetaci.

[Uruapan] Národní park Barranca del Cupatitizo - jeden z přírodních vodopádů

[Uruapan] Národní park Barranca del Cupatitizo - kamenný most přes řeku Cupatitizo
Počasí oslavám nepřálo, procesí vyšlo z kostela a téměř současně začalo silně pršet. Nicméně ani aktéry, ani diváky to neodradilo. Procesí tvořila řada krojovaných skupin, každá měla svojí kutálku a dvouhodinové procesí všichni aktéři protancovali, přestože tam bylo hodně postarších lidí. Nutno dodat, že silným dopingem byla muzika, dva bubny a k tomu trubky, pozouny a nezbytný suzafon (bombardón). Dávali tomu takový grády, že i mně, zarputilému netanečníkovi nohy samy od sebe podupávaly (no možná to bylo taky vypitým pivem).
Celková atmosféra byla bujará, nenáboženská, přestože se jednalo o církevní procesí. Večer pak bylo ještě asi dvouhodinové předvádění folklorních tanců, kde titíž aktéři předváděli sofistikované tance na téma setí a sklizně úrody, namlouvání a podobné obrazy ze života. Jedna ze skupin měla mezi svými členy i retardovaného mládence, trochu to sice kazil, ale tak si to očividně užíval, že bylo radost pohledět. A když ho v zákulisí šéf skupiny pochválil, byl v sedmém nebi. Zlatým hřebem programu byl ohňostroj, ale ne to, co známe od nás, pořádný mexický názorný náboženský ohňostroj. Chlapi to chystali od rána, pak jim do toho pršelo, ale stihli to. Postavili asi 12 m vysokou konstrukci, od ní vedla řada drátů, které v průběhu produkce připojovali postupně k baterii a tím spouštěli jednotlivé efekty. Jeden chlap konstrukcí ručně točil a kromě raket a petard se v ohňostroji objevovaly nápisy "Bože miluji tě" a podobné, které kroužily vzducem a pomalu se snášely k zemi, aby se posléze rozprskly. Za zády obecenstva byly strategicky umístěny roury s výkonnými raketami a petardami, hrozné rány, krásné obrazce na obloze. Všechno se to dělo na malém plácku uprostřed náměstí, kusy vypálených raket padaly mezi obecenstvo, u nás by se bezpečáci zbláznili. Byla to ovšem nezapomenutelná podívaná.

[Uruapan] Procesí u příležitosti Dia de San Francisco - postavy s hůlkami prozovaly silně potrhlý tanec, radost pohledět
[Uruapan] Procesí u příležitosti Dia de San Francisco - ohňostrůjci vyrobili i působivé propagační nápisy - přeložte si sami
- Začínat se má pomalu
Ještě plný dojmů ze včerejších oslav jsem začal pozvolna vydupávat výšku, ztracenou včerejším bytelným sjezdem, ale už na mne čekaly další zážitky. Za vesničkou Tingambato je archeologické naleziště, kde jsem viděl mojí první pyramidu. Abych nebyl příliš šokován, měla výšku jenom 9 metrů, ale i tak to bylo velmi působivé. Kromě Měsíční pyramidy jsou tam ještě základy dvou paláců s oltáři a rozlehlé hřiště na pelotu. Vše je datováno do roku 600 našeho letopočtu. Díky odlehlosti tam moc lidí nejezdí, byl jsem tam sám, a tak jsem to krásně užil. Z návštěvní knihy jsem zjistil, že tam mají tak jednu až dvě návštěvy denně. Naleziště je v avokádovém sadu, tak jsem si jich pár natrhal. Na stromě jsou tvrdé jako šutr, začnou měknout až po utržení.

[Tingambato] Archeologické nalezište - Měsiční pyramida je 9 metrů vysoká, pro začátek stačí
- Pátzcuaro
leží poblíž stejnojmenného jezera. Proto jsem nejprve zajel k jezeru do přístaviště, odkud se jezdí na ostrov Janitzio. Hřbitov na ostrově je nejzářivější atrakcí na Dušičky. Abyste se tam vůbec dostali, je potřeba jít na hřbitov už ve 3 hodiny ráno, jinak je beznadějně nacpán lidmi k prasknutí. Ti co jsou tam pochovaní ale chvátat nemusí. V přístavu byla spousta hospod typu Cocina económica, Comida corrida (levné a dobré restaurace s omezeným repertoárem, který mají ovšem kuchařky excelentně zvládnutý). Měl jsem hlad, po cestě jsem jedl pouze okurku a rajčata, a tak jsem měl mimořádně citlivý nos. A ucítil jsem vůni pražených rybiček, šel za ní a nechal si upražit talíř těch nejmenších rybek, lahůdka k pohledání.

[Jezero Pátzuaro] Přístav je zarostlý, lodi jakoby kotvily na trávě

[Jezero Pátzuaro] Paní kuchařka mi smaží malé rybičky - to byla lahůdka
Historické centrum města je prostě magické. Dvě náměstí Plaza Grande a Plaza Chica jsou obkrouženy podloubím, spousta kostelů a paláců, domy omítnuté jednotnou barvou, stejně tak sjednoceny barvy dveří, zárubní, okenic, stejný styl nápisů nad obchody, přitom vše na poměrně malém a sevřeném prostoru, který dojem ještě umocňuje. No jo, já měl ale hlad. Vyrazil jsem do restaurace, ale šel jsem okolo stánků na Malém náměstí, kde servírovali neuvěřitelné porce - kus kuřete, pět enchilad, spousta zeleniny, brambory, přílohy. Tak jsem si řekl, to bych mohl do sebe natlačit. Objednal jsem si a posléze zjistil, že to jsou porce pro dva. Nevadí, dám to. Statečně jsem se tím krmil, bylo to moc dobré, ale lidi u stolu po mne pokukovali. Zábrany se protrhly, až jsem si po půlce pálivé jalapeňos vydatně škytnul. Začali jsme se bavit, lidi byli z Tijuany, a tak jsem jim vylíčil mojí cestu po Baja. Oni přijeli autem po pevnině. Jo, nedojedl jsem to, byla to fakt enormní porce.

[Patzuáro] Templo El Santuário

[Patzuáro] Uličky v historickém centru mají jednotnou barvu, všechny nápisy obchodů jsou vyvedeny stejným písmem, první písmeno červené, zbytek černě

[Patzuáro] Holky už se těší na svůj hvězdný okamžik, který přichází jednou za rok na Día del Muertos (den mrtvých, naše Dušičky)
- Morelia
Nesehnal jsem mapu, ze které by byly zřejmé výškové poměry. Věděl jsem sice, že Morelia je o 300 metrů níže než Pátzuaro, ale že by to bylo furt z kopce jsem si nemyslil. To se taky potvrdilo, musel jsem hezky vydupat nad 2400 metrů, abych se potom pěkně svezl dolů. Nejprve to ale bylo snadné, okolo jezera jenom s menším převýšením až do Tzintzuntzan, kde jsem si prohlédl vykopávky, rozlehlé a bytelné sídlo Tarasků nad městem. Pak jsem hodinu řešil rychlostní sensor u cyklopočítače, no a přes hory a doly se v odpolední špičce probojoval do 650 tisícového města Morélia. Centrum bylo v roce 1991 vyhlášeno UNESCO památkovou rezervací, tak si udělám den pauzu a vše důkladně prohlédnu. A taky potřebuji vyprat a načerpat síly před první skutečně horskou etapou do průsmyku ve 2900 metrech.

[Tzintzuntzan] Ruiny byly hlavním městem Tarasků, kteří v 15. století porazili dotírající Aztéky

[Morelia] Katedrála je největší atrakcí, jak jinak
Den bylo málo, přesto jsem byl z Morelie plný dojmů. Prošel jsem všechny význačné kostely a paláce. Paláce většinou slouží jako vládní budovy, takže si musíte zvyknout, že u vchodu stojí policajti, vyzbrojení automatickými puškami. To ale neznamená, že nemůžete dovnitř. Uvnitř jsou nástěnné malby (murals) poměrně nového data, vytvořené zhruba před 20 lety. Některé jsou působivé, některé na mne působily amatérsky a otřesně, ale ukážu vám jen to lepší. Prošel jsem také několik muzeí a výstavních síní. Nafotil jsem se stativem interiéry kostelů, ale až na výjimky vás s tím nebudu obtěžovat, i když v reálu to bylo velmi působivé. Problém je, že v kostelích probíhají snad nepřetržitě mše a při nich nechci fotit. Mše jsou ale okázalé, celebrované vždy několika kněžími v krásně zdobených ornátech, varhany vyluzují působivé tóny, celý kostel k tomu zpívá, fakt nádhera i pro ateistu. Začínám rozumět tomu, jaký to muselo mít vliv zdejší původní obyvatele (abych byl politicky korektní) při španělském vpádu.
[Morelia] Akvadukt v délce několika kilometrů je jednou z atrakcí města
[Morelia] Výzdoba kostela Santuario de Guadalope byla jak z psychedelického snu
Praktické věci - donesl jsem skoro vše oblečení ráno do prádelny (tentokrát bez flešky) a za kulantních 45 pesos jsem odpoledne dostal suché a voňavé prádlo. Tarif je podle váhy. V sousedství jsem měl i "americkou" samooblužnou prádelnu, ale tu jsem zamítl. Musel bych u toho přes hodinu sedět a bylo by to dvojnásobně dražší. Přes den mne oslovilo několik lidí, kteří si chtěli popovídat anglicky. Nejlepší byl čistič bot, který žil 35 let v USA a na stará kolena se vrátil domů. S ním jsme to probrali od Šumavy k Tatrám (resp. od Aljašky k Havaji) a on mezitím vypucoval a nablýskal kozačky dvěma ženám středního věku. To je hodně netypické, většinou u čističů sedí jen chlapi. Vysvětlil mi, že je specialista na vysoké boty a ženy z města chodí jen za ním.
[Morelia] Palacia de Gobernio slouží jako jedna z administrativních budov státu Michoacán, je volně přístupná; freska Alfreda Zalce znázorňuje příběhy z boje o mexickou nezávislost, jak jinak
[Morelia] Palacio Claviero, dnes slouží jako výstavní síň, bylo tam několik výstav různých umělců
Večer byla ve městě oslava připomínající začátek století. Většina budov je zhruba 130 let stará. Policisté zavřeli centrum, což vyvolalo neskutečné dopravní problémy. Město je ucpané auty i v případě, kdy všechno funguje, tohle byl fakt kolaps. Před katedrálou tribuna pro smetánku, plebs už neměl moc šancí něco vidět. V podstatě to ale bylo docela nudné - krojovaní lidé se procházeli parkem a k tomu jim hrála živá hudba. Nakonec byl, jak jinak, ohňostroj, ale v kultivované podobě, nic tak živočišného, jako jsem viděl v Uruapanu. Ale přesto, byly to takový rány, že se koně účinkující na promenádě plašily a kočí měli co dělat, aby je udrželi na uzdě.
[Morelia] Katedrála je nejhezčí za soumraku
Pokračování příště...
Jiří Bína
Zpět