Warning: Undefined array key "HTTP_REFERER" in /var/www165/p43433/regiony.eu/web/app/controlers/HomeControler.php on line 167
Cykloserver

Demoverze - příprava nového webu

info

AKTUALITA

21. 1. 2011

Kolem kolem Mexika, 14. díl, do Oaxaca

Rubrika: Cykloturistika

Začala dlouhá kopcovitá část (pro nás v Čechách horská), kdy jednotlivé chuďoučké vesnice jsou vzdálené i 5O km a mezitím neni žádná možnost si koupit jídlo či pití. Ježdění je to ale nádherné. Malý provoz, většinou kvalitní povrch, stoupání přiměřené, žádné trhačky nohou, takže se to dá jet pěkně rytmicky, byť na lehčí převody.

Radost z jízdy kazí vedro, před druhou hodinou jsem si dokonce musel lehnout do stínu obřího panelu oznamujícího, kolik stát Puebla investoval do opravy zdejší silnice, a dát si půlhodinku šlofíka (nebo se nyní píše Šloufíka?). Možná to ale bylo způsobeno vydatným obědem v Tehutzingo, ke kuřecí polévce (alespoň čtvrtka kuřete je v polévce) mi dávali tak fantastické pšeničné tortily (de harina), že jsem se přecpal.


[20 km J od Izucar de Matamoros] Skvělý povrch, minimální provoz, krásné kopečky stylem vzhůru dolů, ale žádný extrém, čirá cyklistická nádhera

 

Po 90 km jsem to zapíchl v Acatlánu. Byl tady jeden nóbl hotel v centru za 350 pesos, ale musel bych věci vynášet do třetího patra. Na to vám zvysoka kynu, vážení, 50 metrů odtud byl klasický hotel motel, kam jsem do pokoje zajel přímo z nádvoří, cena 130 pesos. Na střeše měli šňůry na prádlo, vypral jsem smradlavý dres a spodní triko, za 2 hodiny to bylo suché. Po cestě jsem našel krásný ručník, k tomu kus smršťovací fólie, tak jsem mohl na nádvoři vyčistit řetěz a vodicí kladky, zašvihané v prašné cestě a přitom jsem neukápnul ani mililitr oleje na zdejší dlažbu. Mezi námi, kdybych jim to tím WDčkem zasvinil, stejně by jim to bylo šumafuk.

 

[Acatlán] V kostele na náměstí je právě mše, nějaká paní tam nádherně zpívá, do toho pere Měsíc a za zády se rozbíhá pouť s kolotoči, inu pravé a nefalšované Mexiko

 

Tady furt něco slaví, náměstí Acatlánu bylo přecpané stánky a pouťovými atrakcemi, ty ale byly puštěny jenom 2 hodiny a potom už nebyl zájem, tak to vypnuli. Na pódiu se více než hodinu producíroval imitátor zdejších hvězd pop-musik, podle ohlasu publika velmi dobře. Vykládal také lascivní vtipy, ne že bych všemu rozuměl, ale caballeros se řehtali na plné kolo, mucheros se potutelně uculovaly pod ochmýřenými rty a muchachas a muchachos na to koukali nechápavě s otevřenými pusami. Také předvedl velmi nekorektní, ale v Mexiku zřejmě populární scénku (viděl jsem už v Toluce), při které srovnával inteligenci děvčat a chlapců. Na pódium pozval malého chlapce, o hlavu větší děvče, dával jim otázky - hochovi triviální, dívce nesmyslné, a tak vždy vyhrával malý chlapec. Na závěr to měla rozhodnout stavba pyramidy z kostek, děvče bylo šikovnější, ale on jí to vždy nenápadně rozkopl. Publikum se skvěle bavilo, feministky a specialisty na rovný přístup by asi na místě trefil šlak. Po jedenácté jsem šel spát, ale vůbec to nevypadalo, že se to schyluje ke konci. V 5 ráno mne probudilo vyzvánění kostela, následované salvou petard, asi začínal další den oslavy.

 

Dobře mne pobavili 2 policajti, kteří se u toho ochomýtali v neprůstřelných vestách a s nezbytnými flintami. Jeden z nich měl totiž přes obličej přetaženou masku, jenom průzory pro oči. Každou chvíli k němu přistoupil někdo z místních, poplácal ho po rameni a "jak se máš José". Maskování bylo, zdá se, opravdu na místě.

 

Další den jsem dojel do 60 km vzdáleného Huajuapan de Leon. Dál to nemělo smysl, další větší město s možností ubytování je více než 90 km vzdálené. Stejně jsem toho měl už dost, bylo to skoro pořád do kopce a hlavně to silné slunce mi dává pěkně zabrat. Nasadil jsem zase krytku na nos, včera jsem si ho skoro spálil. Krajina je ale nádherná, panoráma lemované působivými horskými hřebeny a na severovýchodě na mne vykukovala zasněžená špička nějaké opravdu pořádné hory, z autoatlasu jsem nezjistil, o jakou horu šlo.


[El Tecomate] Hornatá, zelená krajina, ozvláštněná kaktusy


[Petlalcingo] Městečko pod horami si snadno dokáže vyrobit svůj vlastní smog


[Petlalcingo] Dvě zrcátka na kole jsou fakt vychytávka, vím o všem, co se za mnou šustne

 

Čim více na jih, tím více chudoby, žebráků a špíny. Vesnice po cestě jsou evidentně chudé, města taky nic moc. Po přejezdu hranic mezi státy Puebla a Oaxaca se výrazně zhoršila silnice, povrch tvořený štěrkem zalitým do asfaltu, spousta děr, rozbité okraje. V Huajuapanu bylo před kostelem velké pódium, na kterém posléze proběhlo monstrózní církevní shromáždění, v publiku kromě noviců zdejšího řádu byli výhradně mladí lidé.


[Huajuapan de Leon] Indiánky sledují církevní slavnost zvenčí, nepustili je dovnitř, mne taky ne, a to jsem si z copu sundal mašle, abych nebyl nápadný

  • Policie v patách

Města jsou obvykle v údolích, a tak každé ráno začínalo několikakilometrovým stoupáním. Rána jsou zde v horách chladná, lidé nosí bundy, čepice a obzvlášť zhýčkaní jedinci i rukavice, a tak jsem se alespoň stoupáním zahřál na správnou provozní teplotu.

 

Silnice z Huajuapanu byla poseta dvojčlennými policejními hlídkami, a tak bylo jasné, že se něco bude dít. A dělo se. Konečně jsem se dostal k parádnímu sjezdu, proti mně to kalilo auto federální policie, otočili to, pověsili se mi na záda a začali houkat a tlampačem hlásit "la bicycleta pronto bla bla bla". I když jsem všemu nerozuměl, bylo mi jasné, že mám vypadnout ze silnice. Nebylo ale kam, silnice končila bílou čarou a vedle ní už byl pěkně strmý svah dolů, kam jsem se ani na policejní naléhání nehodlal přemístit. Trvalo to déle než kilometr, oni řvali a houkali, já furt jel, až se objevila křižovatka na Santa Maria Tutla, tam jsem zastavil. Byli tam další 2 policisté, ale nikdo mi nic neřekl, policejní auto se otočilo a jelo zase do kopce. Za chvíli bylo vše jasné, začaly automobilové závody, které mne skoro na 2 hodiny vyřadily ze silnice.


[Santa Maria Tutla] Vesnička v horách

 

Chtěl jsem ujet přes 90 km, a tak jsem tušil, že budu bojovat s časem. Nejhorší je, že nikdy nevím, jak je silnice přede mnou kopcovitá. Žádnou mapu, na které by byly výškové poměry, jsem nesehnal, a tak je to sázka do loterie. Tentokrát to bylo, jako na potvoru, skoro nepřetržité stoupání v délce 60 km do výše 2500 metrů. Ale krajina byla čarokrásná a já měl čas se při té pomalé jízdě do kopce náležitě kochat.


[San Juan Teposcolula] Díky častým zemětřesením je krajina poněkud rozervaná


V 5 odpoledne jsem měl 30 km před sebou a kdyby to takto mělo pokračovat, tak to do 18:30, do kdy je slušně vidět, určitě nestihnu. Tak jsem vyzpovídal taxikáře, který parkoval u silnice a dozvěděl se, že ještě kousek nahoru a potom pořád dolů. Do Nochixtlánu jsem v pohodě dojel za světla a ještě si mohl projet hotely v centru a vybrat ten nejvhodnější. Dokonce jsem stihl i trh a koupil zeleninu, chleba a domácí sýr na snídani. To se mi tady hrozně líbí, nejím skoro žádné průmyslově vyráběné potraviny. Zelenina na trhu je čerstvá, chutná jako zelenina a ne jako sterilní náhražka bez chuti a vůně, kterou dostanete u nás v supermarketu. Na trhu je vždy možno koupit několik druhů domácích sýrů, dají mi ochutnat a já si pak koupím svých 15 až 2O dkg na snídani. Jogurty už jsem taky skoro odboural, koupím domácí tvaroh, zamíchám do toho marmeládu a oblizuji se ještě v poledne. No a když jsem na tržišti, tak se tam obvykle najím u nějakého stánku, kde je hodně lidí. Klasické restaurace na menších městech (do 100 000 obyvatel) stejně skoro nejsou, když to není turistické město, tak by tam nikdo nechodil.


[Nochixtlán] Západ Slunce nad Zócalem


[Nochixtlán] To je dnešní Mexiko ve zkratce, silné náboženství, mariánský kult a k tomu úžasně rozvinuté telekomunikace, internet je doslova všude

  • Proti předpisům

Ráno jsem prostudoval mapu a lákala mne skoro přímá placená silnice (cuota), zatímco libre se kroutila jako žížala a byla o 20 km delší. Na internetu jsem četl, že přestože je jízda na kole na cuota striktně zakázána, dálkovým cyklistům to často tolerují. Hrozně nerad porušuji předpisy, ale pro tentokrát jsem to zkusil. Nehledě na značky "zákaz jízdy na kole" jsem najel na placenou a smažil to po více než metr široké krajnici. Byla neděle, minimální provoz, policajty jsem po cestě nepotkal. Prvních 50 km jsem si to moc neužíval a potom přišla výběrčí stanice. Projel jsem okolo zavřené závory v pravém pruhu, kde nebyla pokladna, ale hlídali to vojáci. Ty jsem slušně pozdravil, oni mi odpověděli a zamávali a já byl z placené silnice venku. Asi po 150 metrech jsem kolo protáhl dvěma příkopy a byl jsem zase na placené. A už jsem si nedělal žádné vrásky. Ušetřil jsem 20 km a asi dost stovek výškových metrů, ale scházel mi kontakt s krajinou, průjezdy vesnicemi, akorát po neustálém boji se psy se mi nestýskalo. Pro tentokrát dobrý, ale nic moc.


[V od Huitzo] Vyzkoušel jsem si cuota, placenou dálnici, kola jsou tam zakázána značkami, ale nikdo po celých 80 km nic nenamítal

 

Pokračování příště...

 

Jiří Bína

www.kolemkolem.cz

Zpět