Warning: Undefined array key "HTTP_REFERER" in /var/www165/p43433/regiony.eu/web/app/controlers/HomeControler.php on line 167
Cykloserver

Demoverze - příprava nového webu

info

AKTUALITA

1. 3. 2011

Kolem kolem mexika, 17. díl, do Tuxtla Gutierrez

Rubrika: Cykloturistika

Ráno už to vypadalo, že je vše v pořádku. Břicho nebolelo, ale snídaně mi nechutnala, neměl jsem chuť k jídlu. Takže to ještě nebylo v pořádku, ráno mívám hlad jako vlk a bez pořádné snídaně bych normálně nevyjel.

Vypil jsem alespoň hodně čaje. Začalo to pěkně z ostra a prvních 35 km bylo pořád do pěkného kopce. Nahoře v sedlech k tomu foukal hodně silný protivítr a já vzhledem k absenci jídla neměl moc sil, a tak jsem se trochu trápil. Pak jsem se dostal na altiplan a tam už to bylo takové mírně vlnovaté, nebýt opravdu silný protivítr, tak to bylo skvělé rekrační svezení. Hlad jsem stále neměl, snědl jsem alespoň banán a jablko. V Cintalapa, v dalším nezajímavém městě (místní ať prominou), jsem najednou dostal hlad, ale ne na cokoliv, pouze na vydatnou polévku. Dalo to trochu práce, ale našel jsem restauraci s vyjímečně mizernou obsluhou (v Mexiku hodně netypické), ale skvělou polévkou. Najedl jsem se, nic mi to neudělalo, a tak si myslím, že je zažívací krize zažehnána. Zkusím tam za tou polévkou poslat testovací várku červeného, ta to prověří.


[San Pedro las Palmas ] Malá vesnička v lůně hor


[Cintalapa] V hotelu za našich 400 Kč na noc byl i docela slušný bazén

 

Přestože bylo cílové město ve stejné výšce jako výchozí, jízdě do kopce a z kopce jsem se ani dnes nevyhnul. Začátek byl 20 km skoro po rovině, potom následovalo 35 km stoupání a skončilo to 25 km dlouhým divokým sjezdem. A když jsem si to kalil 55 km rychlostí z kopce v dost hustém provozu do půlmiliónového Tuxtla Gutierrez, říkal jsem si, teď kdyby kolo selhalo a já spadl, tak jsem fakt na maděru a budou mne ze silnice seškrabovat špachtlí. Inu, zítra je Den Mrtvých, že.

 

To jsem ale netušil, že mám na malér pěkně zaděláno. Když jsem v hotelu sundával přední brašny, zjistil jsem, že na levém předním nosiči chybí středový šroub a tudíž jsou výztuhy volné a při vhodné konstelaci mohly vletět do drátů předního kola. Říkal jsem si, jak je to možné, nejsem přece idiot, šrouby nosičů kontroluji obden a čas od času je dotáhnu. Ukázalo se, že se šroub zlomil a jeho konec zůstal v závitu vidlice. Vypadalo to, že budu muset zajet na periférii do nějaké domácí autodílny, tam zbytek šroubu odvrtat a znovu vyříznout závit. Toho bych se nebál, Mexičané jsou velmi šikovní mechanici, je to vidět, jaké příšerné šunky dokážou udržet v provozu. Byla sice neděle, ale ani to by nebylo překážkou, když mají práci, tak ochotně makaj kdykoliv. Zbytek šroubu koukal asi jeden milimetr z vnitřní strany vidlice, podařilo se mi chytit kleštěmi a opatrně vytočit. Náhradní šroubky s sebou samozřejmě vozím, a tak jsem to opravil za chvilku.


[Tuxtla Gutierrez] Prasklý šroub předního nosiče

  • Hřbitove, hřbitove, zahrado pestře zbarvená

Samozřejmě, že jsem v předvečer svátku musel zkontrolovat hřbitovy. Byl jsem na dvou, po cestě v Ocozocoautla a na městském hřbitově v Tuxtla. Všude se výrazně finišovalo, hroby se drhly kartáčema, malovaly barvami, zdobily květinami, trávou, papírovými girlandami. Ovšem atmosféra nebyla nijak ponurá, naopak, lidi byli veselí, zdravili se navzájem, po úklidu si koupili od stánkařů jídlo a potom rodina v klidu posvačila či poobědvala na uklizeném hrobě, hodinku či dvě si popovídali a pak šli spokojeně domů. Ovšem je to taky byznys - u vchodu do hřbitova nabízí své služby čističi hrobů s košťaty a rejžáky, natěrači hrobů v zapatlaných montérkách, nosiči vody se dvěma džbery na jařmu. Můžete si samozřejmě na místě koupit barvy, štětku, kytky, věnce (dost jiné než u nás) a jak jistě tušíte - jídlo, zmrzlinu, oříšky. Na hřbitově je vždy několik hudebníků, od samostatných bardů s kytarou až po tří až pěti členné bandy a ti nabízejí své služby, zahrají nebožtíkovu oblíbenou, vaší oblíbenou a když se zábava rozjede, tak tam šoupnou taky něco lascivního pro obveselení.


[Tuxtla Gutierrez] Typická hřbitovní výzdoba, květiny, tráva a papírové fábory


[Tuxtla Gutierrez] Mexičané se pestrých barev rozhodně nebojí, aneb "letos to dědovi natřem na žluto"

 

Pak jsem si uvědomil, že i já mám své mrtvé, a že tedy mám co slavit. Sedl jsem si na lavičku, pozoroval navzájem se hašteřící papoušky a vzpomínal na své rodiče, prarodiče, tchána s tchýní, kamarády. Probral jsem je pěkně popořádku, vzpomínal na všechno to dobré, až mne na hřbitovní lavičce dostihla tma a byl čas vypadnout. Ta atmosféra mne přiměla k tomu si opravdu vzpomenout, připomenout tváře a typické chování, vybavit si řadu vzpomínek. Mají ty mexické oslavy fakt něco do sebe.

  • Día de Muertos

Tradice pochází od Tarscénů, kteří žili na území dnešního Michoacánu, hlavně v okolí jezera Pátzcuaro, nejsilnější je na ostrově Janitzio. Věřili, že se duchové mrtvých jednou za rok přijdou podívat na návštěvu domů. První noc, která se nyní slaví z 31.10. na 1.11. se vrací děti, druhou noc dospělí. Doma jim přichystají slavobránu a oltář, na oltář připraví jídlo, ovoce, kukuřici, sůl. V Chiapasu, kde právě jsem, se to tak moc neslaví, tady byla hodně odlišná kultura ovlivněná zejména Mayi. Nejslavnější svátek je tedy až 2.11.

 

Jedinou, zato prvořadou atrakcí, na cestě z Oaxaca do Tuxtla je Caňon del Sumidero na řece Grijalva. Lze ho prohlédnout buď z několika vyhlídek na silnici, nebo se v něm projet na lodi. Přístaviště lodí je v městě Chiapa del Corso zhruba 15 km vzdáleném od Tuxtla. Původně jsem si chtěl koupit polodenní výlet z Tuxtla, poměrně drahý za 500 pesos. Pak jsem se ale vzpamatoval, nenechám se vozit jako nějaká cvičená opice, zařídím si to sám. Do Chiapa del Corso jezdí každou chvíli colectivo (mikrobus) za 10 peso a dvouapůl hodinová vyjížďka lodí je za 150 peset. Soukromě provozovaná veřejná doprava je skvělá. Nikde sice není jízdní řád, ale colectivos jezdí doslova pořád. Neexistuje, aby řidič někomu ujel před nosem jako v pražské MHD, připravil by se o peníze. Je to spíš naopak, řidič pořád sleduje cvrkot, na potenciální zájemce troubí a neváhá zastavit kdekoliv a k cestujícímu třeba i 100 metrů zacouvat. V colectivos jezdících po městě je jedna taxa (v Tuxtla 4,50 peset) a platí se předem. Řidič vám zastaví na mávnutí, trasu má napsanou na čelním skle, vyloží vás také kdekoliv po cestě. V meziměstských si řidič pamatuje, kdy kdo nastoupil a kasíruje cestující až při výstupu podle ujeté vzdálenosti. Žádné permanentky, žádné slevy, ale při té láci to nemá smysl; takovouhle dopravu bych si dal říci i v Praze,

  • Caňon del Sumidero

Za 20 minut jsem byl v Chiapa del Corso, hned mne odchytil agent jedné ze společností organizující lodní vyjížďky, dovedl mne do kanceláře na náměstí, tam jsem si koupil lístek. Přijel pro mne jediného mikrobus a dovezl k asi jeden km vzdálenému embarcaderu. Až při prohlídce Chiapa mi došlo proč - asi 100 m od náměstí je přístaviště jiné společnosti a většina lidí jede odtud. Ale člun i cena byla stejná, a na náměstí mne po projížďce zase odvezli, tak proč ne.

[Chiapa de Corzo] Cihlový altán s fontánou La Pila (Fuente Colonila - 1562) uprostřed náměstí; má připomínat španělskou královskou korunu

 

Ovšem projížďka je mimořádný zážitek. Některé soutěsky jsou jen desítky metrů široké, okolní skály spadají téměř kolmo z výšky tisíc metrů. Viděli jsme více než 30 krokodýlů, kaňon je doslova nacpaný ptactvem, okolo poletují motýli, ze skal padá několik málo vydatných vodopádů, které vyživují bujnou zeleň na kolmých skalách. Je tam několik jeskyní s nepříliš hezkými krápníky a v jedné z jeskyní je i malá kaplička s nezbytnou pannou Marií z Guadalope. Kaňon je ukončen přehradou, na jezeře před hrází bylo několik tisíc pelikánů, kapitán lodi je "ekologicky" rozehnal rychlou jízdou a okolo nás nějakou dobu prolétala záplava poplašených ptáků. Jediným stinným faktem je, že část řeky je doslova pokryta odpadky, zejména PET lahvemi. Jestli jsem dobře rozuměl španělskému výkladu, kapitán tvrdil, že jsou to odpadky z Guatemaly. Bez ohledu na to, kdo se sem dostane, projížďku kaňonem by neměl vynechat.

[Caňon del Sumidero] Loď projíždí okolo skal, nejvyšší jsou skoro kilometr vysoké


[Caňon del Sumidero] Jeden z několika vodopádů, které vyživují bujnou vegetaci na strmých skalách


[Caňon del Sumidero] Krokodýl je v klidu, přestože mu na hlavě právě přistál motýl

  • Jako v pravé poledne

Cesta z Oaxaca neoplývala zrovna pamětihodnostmi s výjimkou Caňonu del Sumidero. Ale krásná horská krajina při jízdě velmi potěšila. Městečka a vesnice hodně chudé a zanedbané. Hlavně ve vesnicích jsem si připadal jako v typickém westernu, kdy cizí desperád projíždí pueblem a všichni ho nenápadně pozorují. Potom zastaví u salónu (v mém případě u prodejny), sleze z koně (kola) a tady se to už liší. Vždy jsem slušně pozdravil "buenos tardes, caballeros", chlapi povalující se u prodejny to kvitovali s povděkem a hned mne zasypali spoustou otázek. To už ale přijížděli kluci na kolech, okukovali mé vybavení, ale přitom se drželi zpátky, vůbec se neodvážili se kola dotknout. Sledovali mne pozorně, koukali, jak jsem na jeden zátah vyžahl litrovku Powerade a troufnu si říci, že jsem na pár dní zvýšil jeho odbyt. Pak jsem hlučně zacvakl boty do svých SPD pedálů (to tady nikdo nemá) a bez ohledu na únavu jsem co největší rychlostí vyrazil na další cestu. Až za první zatáčkou jsem tempo snížil na svou obvyklou cestovní frekvenci šlapání.

 

Pokračování příště...

 

Jiří Bína

www.kolemkolem.cz

Zpět