AKTUALITA
17. 2. 2012
Na běžkách 2, 5, a proč ne rovnou 10 hodin?
Rubrika: Ostatní
Jak už to tak v zimě bývá, je za okny zima. A to jako teda pořádná. Na kolo se jenom koukám a leštím zuby od kazety, jeden po druhým tam a zpět a pouštím si znovu a pořád dokola Cedrica Garciu a Bryana Lopeze...
Před očima mi běží všechny ty skočky, točky, lávečky, které jsem v létě DAL a mnohem častěji mi tam běží i ty, co jsem NEDAL. Slibuju si, že letos je tedy DÁM a všechny a mockrát a ještě delší, a že pojedu do světa jezdit v bikeparku a... No a pak se podívám na manželku a je mi jasné, že pojedu tak maximálně na sobotu jezdit kolem Tisovského vrchu s „Nejdečákama“.
Ale co, jaro je daleko, tak proč si dělat vrásky. Lepší je vytáhnout ze sklepa prkýnka, vyhrabat skivo modrý a červený (ti znalejší mají doma možná i jiný barvy) a vyrazit z města do bílé stopy po louce, lesem, strání. Ideálně, když mi někdo k tomu dá mapu, řekne mi, kam mám jet a na konci výletu mi dá ještě navrch čajíček a sušenky a nějakou tu drobnost, třeba běžkařskou čelenku! V mém případě byl tím NĚKDO Bedřichovská 5h, což je orientační závod dvojic libovolnou technikou po hřebenech Jizerských hor. Za v pravdě symbolické startovné dvojice obdrží mapu, kartičku na značení kontrol startovací lajnu a požehnání SKOL!

Protože zaparkovat v Bedřichově je stejně náročné jako přesvědčit Klause o efektu skleníkových plynů, byla prezentace pouze do 8:30 a start první vlny v 9:30. Já měl již z předchozího dne jasno v tom, že to nebude žádná láce (z těžkých černých mraků celý pátek kydalo tak hustě, že jsem se brodil na Knajpu asi 2x déle než obvykle). Na konec na samotný závod nám počásko skoro vyšlo a vánici jsme si užili až poslední cca hodinu.
Jako pomocník hlavního organizátora jsem k sobě neměl partnera, tak jsem jednoduše odstartoval s poslední vlnou a svezl se s poslední startující dvojicí spíš tak na pohodu, abych moc nebloudil. Akce to byla velmi povedená, líbila se všem výkonnostním kategoriím od turistů, kteří se podívali i jinam než jen po notoricky známém okruhu až po výkonnostní sportovce, kteří za 5h dokázali objet přes 75 km!
Po zkušenostech s b5h jsem dostal chuť zkusit něco i klasickou technikou, takže jsem zakoupil klasičky a vyrazil tentokrát na Blatenskou 10h. Zde se jede na krásném cca 10-ti kilometrovém okruhu okolo Blatenské rozhledny. Rozhledny tak nějak bývají na kopci, takže ani to nebylo úplně zadarmo. Startu v 7:00 při -24°C se zúčastnilo neskutečných 70 závodníků! Jo a místní tam chodili bez ušanky a rukavic! Já jsem měl cíl nastavený jasně. Za ujetých 60 km dostanu pamětní medaili a pak můžu mazat na oběd.
V prvním kole jsem se tak nějak rozkoukával a snažil se v šeru svítání nesrazit lidi přede mnou, což byl vzhledem k mým bohatým zkušenostem s klasickou technikou trochu problém (ano stál jsem na tom ten den přesně podruhé). Každý průjezd do dalšího kola mi pořadatelé zpříjemnili tu čajíčkem, tu ovárkem, tu paňďuláčkém tekutých švestek, prostě moc fajn pohodová akce. Každé další kolo jsem sice byl trochu rychlejší (začínal jsem chápat, kdy se snažit píchat střídavě, kdy píchat soupaž, kdy raději vůbec nepíchat), zato sil ubývalo kvapem, a hlavně se o pozornost hlásila a hlasitě žalovala na zanedbaný strečink moje třísla a bederní páteř.

Přesto jsem měl v 12:30 splněno a šel jsem se dožadovat medaile. Místní mě ovšem vyhnali, že teda jako nejsem baba snad ne, a že teda minimálně ještě jedno kolo, jinak můžu jít tak leda do… a ne pro medaili. Tak jsem srazil paty a v poledním slunci stylem plužením vpřed potrestal tělo ještě jedním okruhem. V 17:00, kdy už jsem byl tři hodiny po jídle, osprchován a zpátky v teplíčku v Praze jsem si uvědomil, že ti nejlepší právě dojeli 140 km!!! Síla.
Tak nezbývá, než po práci vyrazit s čelovkou na Chuchli a potrénovat tělo alespoň ty dvě hodiny. SKOL!
Jindra Volný
foto: BoruFka, Kasař
Zpět