Warning: Undefined array key "HTTP_REFERER" in /var/www165/p43433/regiony.eu/web/app/controlers/HomeControler.php on line 167
Cykloserver

Demoverze - příprava nového webu

info

AKTUALITA

21. 1. 2013

Kolem kolem jižní Afriky, část 6.

Rubrika: Cykloturistika

Pustinou na jih - Ze Sesriem jsem zvolil málo frekventovanou cestu C27, kterou bych se měl po pár dnech dostat na asfaltovou silnici B4 do Aus. Silnice je mimořádně špatná a hlavně ruce dostávají zabrat. Večer se cítím jako člen Sobčakovy brigády socialistické práce, který celý den razil se sbíječkou dole v dole, aby překonal revírní rekord na počest XVIII. sjezdu KSČ.

 

Namáhavost cesty vyvažuje krásná krajina v přírodní rezervaci Namib Rand. Žije zde spousta antilop, potulují se tady stáda zeber, údajně i žirafy (ty jsem neviděl). A je tady vysazeno 8 kousků nosorožců černých, a ty bych zase já nechtěl potkat.


Sporadické stromy oživovaly krajinu


Poutavý skalní útvar je nedostupný - soukromé vlastnictví - vjezd zakázán

 

  • Mapa šidí

Na mapě jsem si našel 2 záchytné body - kemp zhruba na 50. a 90. km. Dopoledne byl tak silný protivítr, že jsem musel několik km kolo po rovině tlačit. Tak jsem zvolil tu kratší variantu. Ale ouha, žádná lodge s kempem tam nebyla. To bylo poprvé, co mne mapa vypekla. Nu což, přišlápnu a dotrmácím se k druhé možnosti - lodgi a kempu Wolwedans. Ten sice existoval, ale byl vzdálen 20 km od silnice a cestu k němu rozhodně nebylo možné na naloženém kole pohodlně projet. Bylo jasné, že to bude spaní na divoko. Já ale neměl vodu, krajina pustá, bez obydlí a projelo jedno auto za 2 hodiny. Musel jsem důsledně zastavit každé projíždějící auto - mával jsem na ně lahví na vodu, a tak jim to bylo jasné. Takhle jsem nashromáždil asi 4 litry vody, s tím bych měl noc a začátek dalšího dne přežít. Ale s hygienou to bude špatné.


Začalo se šeřit a nastal čas zabývat se noclehem

 

Začalo se šeřit, a tak jsem si říkal, že si ustelu někde za kilometr vzdálenou zatáčkou. V zatáčce se ale objevila malá farma. Zajel jsem tam, majiteli vysvětlil situaci, a že mu za kempování zaplatím. Byl to poměrně mladý černoch, peníze ho lákaly, ale pořád mlel, že na to není vybaven. Tak jsem mu vlezl na dvorek, tam byl kohoutek s vodou a rovný plácek a vysvětlil jsem mu, že nic jiného nepotřebuji. Dal jsem mu kilo, on byl spokojen a já taky.

 

Klasicky jsem musel rozebrat a profouknout vařič, ale na to jsem si už zvyknul, jenom zasviněné ruce mi pořád dost vadí. Uvařil jsem jednu z nejvýživnějších kombinací - fazole a hovězí. Já přes den skoro nic nejím, pouze když mám nějaké ovoce a zeleninu. Tentokrát jsem byl vybaven a odpoledne si dal 2 rajčata a jedno zapomenuté jablko z Etosha. Ale k večeru už mne hlad docela soužil.

 

Po ulehnutí začalo foukat tak silně, že to bylo na orkán. Stan nebyl moc přikolíkován, do tvrdého dvorku to zatlouci nešlo. Zatížil jsem ho vlastní vahou, občas se mi stanové tyče připlácly na tvář, ale stejně jsem usnul. Vichřice přestala někdy po půlnoci a ráno nebylo naštěstí po větru ani potuchy.


Vyspal jsem se na dvorku malé farmy


Silnice se oproti minulému dni trochu zlepšila, okolí pořád nádherné

 

  • Pohodička v Betta

Nejprve to vypadalo, že silnice bude stejně mizerná jako včera. Několikrát jsem musel kolo na rovině v hlubokém písku zatlačit, ale asi po 20 km se to zlepšilo. Kvalita prašných silnic se v Namibii často a skokově mění, špatné úseky jsou naštěstí dost krátké. Změna povrchu nastane skoro vždy, když je na silnici cattle grid (jáma v cestě zastřešená mříží z kolejnic, což zabraňuje zvířatům přejít na jiné pozemky).

 

Byla neděle a motorkáři měli nějakou akci, projelo jich okolo mne asi 40 - každý samozřejmě zatroubil nebo zamával. Jsme holt na stejné jednostopé lodi. Motorkáře, který měl problémy a seřizoval své nadupané BMW u silnice jsem trochu rozhodil otázkou, zda nepotřebuje pomoci. Po 60 km jsem dorazil do Betta, kde je křižovatka k zámku Schloss Duwisib, který je vzdálen asi 30 km. Tak tuto atrakci jsem vynechal.


[Betta camping] Inteligentě navržená kempovací místa - stín, stůl a židle, voda, stíněný přístřešek pro auto

 

Ubytoval jsem se v kempu hned vedle benzinové pumpy, ono tam ostatně kromě dalších dvou domů už nic jiného není. Kemp byl ale velkolepý, zcela podle mých potřeb. Velká kempovací místa ohrazena zdí do výšky jednoho metru, stůl a stoličky a vedle místo na vaření a dřez s tekoucí vodou. Vedle zastíněný přístřešek na auto a nad ním terasa, kde bylo také možno postavit stan a nebo jenom koukat do dáli.

 

Opět jsem si pochvaloval svůj samonosný stan, který se nemusí kotvit kolíky a mohl jsem ho proto postavit na dlažbě uvnitř ohrazeného prostoru. Tím jsem se zbavil dotírajícího větru. Vypral jsem oblečení ve kterém jezdím na kole, byl tam dokonce věšák s kolíky a díky silnému větru to bylo za hodinu suché. Pak jsem si u pumpy koupil lahvinku červeného, a to přesto, že byla neděle a alkohol se prodávat nesměl. Potom jsem si už jenom lebedil, zpracoval fotky, psal svůj deníček a příjemně omámen odpadl do hajan. Byl jsem v kempu jediný návštěvník, a tak mi nechali zatopit u jedné chatky a používal jsem tamější koupelnu a záchod. Velká koupelna se záchody byla také otevřená, ale voda byla jen vlažná a vážený host by nemusel být spokojen.

 

Příjemně jsem si popovídal s majitelkou, což byla asi 35-letá fešná blondýna. Mimochodem, byla v Praze a moc si to pochvalovala. Sdělil jsem jí své silně negativní zkušenosti ze státem (NWR) provozovaného kempu v Sesriem. Ona na to, já kdybych to dostala do ruky, tak by všichni klienti byli spokojeni. Ano, to jsem jí věřil.

 

Ráno se mi nepovedlo nastartovat vařič. Naštěstí byly u chatek volně přístupné plynové vařiče, a tak to momentálně nebyl problém. Ale asi bude. Díky tomu jsem vyjel poměrně brzy, odpočinutý a plný elánu. A potřeboval jsem ho. Nejprve mizerná pískem zasypaná silnice, potom zdolávání slušných kopců. A taky pěkné zdržení díky vlastní blbosti.

  • Jehla v kupce sena

Zastavil jsem a šel fotit do buše asi 40 metrů od silnice. Vrátil jsem se ke kolu a brýle nikde. Dal jsem je jako obvykle do zadní kapsy cyklistického dresu a ony, mrchy, někde vypadly. Nejdřív jsem prošel místa, o kterých jsem si myslel, že jsem se po nich pohyboval. Bez úspěchu. Brýle mám sice náhradní, ale tyhle jsem jim tady nechat rozhodně nechtěl. Muselo nastoupit systematické prohledávání. Na silnici jsem si kamennými mohylkami vytýčil začátek a konec prohledávané oblasti tak, abych na ně viděl i z větší dálky. Potom jsem prohledal vždy pruh na šířku rozpažených rukou. Důkladně, prohrnoval jsem rukou trsy žluté trávy a doufal, že se mi do nich nezakousne nějaký had, štír či jiná potvora. Uspěl jsem až po půlhodině a od té doby dávám před focením brýle do kapsy šortek na zip.


Při focení mi vypadly v buši brýle, hledání bylo perné


Tuhle značku miluji, viděl jsem ji teprve podruhé

 

  • Turistická atrakce

Ano, jsem nepochybně turistickou atrakcí. Dálkového cyklistu jsem zatím nepotkal a podle ohlasů z projíždějících aut tady asi žádní momentálně nejsou. Projíždějící auta se skoro vždy nějak projeví - zamávají, zatroubí, blikají světly. Řada aut zastaví, vyfotí si mne, nebo se vyfotí přímo se mnou. Často se mi stalo, že mi rovnou nesou z auta vodu nebo nějaké pití a nabízejí jídlo, nebo se alespoň zeptají, zda něco nepotřebuji. Já zásadně vše odmítám, když to výjimečně nepotřebuji a jsem na sebe pyšný, jak jsem well organized. Ale jsou i výjimky - v protisměru jeli Češi, zastavili, popovídali, vyfotili se, ale zeptat se, zda něco nepotřebuji, je ani ve snu nenapadlo. Inu, my Češi víme, že jsme odolný národ a že si vždycky poradíme i bez cizí pomoci.

  • Blbá image musí pryč

Slušně unaven po více než 100 km v horské etapě jsem dorazil do Helmeringhausen, kde je camping součástí docela nóbl hotelu. Šel jsem do recepce, ani nesundal přilbu. Načinčaná lady mi s úsměvem sdělila, že mají v kempu plno. Já začal argumentovat malým stanem, že se vejdu všude, ale ona namítla, že je problém ve sprchách a záchodech. Ona má v kempu skupinu (6 lidí) a kemp musí udržovat určitou úroveň a navíc nemám rezervaci a - prostě abych vypadnul. Absurdní situace, křižovatka v pustině, kde je pouze hotel a obchod a ona odmítá kšeft. No byla to přetahovaná. Nakonec jsem ji dostal na to, že si u nich chci dát taky večeři (což jsem chtěl, protože mi nefungoval vařič), a to trochu změkla, a že se půjde zeptat té skupiny, zda bych jim nevadil. A to jsem věděl, že mám vyhráno. Byla to 3 auta s Dány, které jsem potkal na silnici a navíc jsem s nimi mluvil ve zdejším obchodu, když jsme si kupovali pivo. Jeden z nich byl učitel, jezdil na výměny do Hradce Králové a lyžovat do Krkonoš a byl tím nadšen. Ale bylo mi jasné, že má rumcajzovská vizáž musí pryč. Stačí zaprášený a zapocený oblečení. Co nejdříve se oholím a ponechám pouze standardní bradku.

  • Bethanie

Ráno jsem opět nerozchodil vařič. Tentokrát je problém ve vzduchové pumpě, která nenatlakuje láhev s benzinem. Místo kafe a čaje studená voda, proto jsem ani moc nejedl. Původně jsem chtěl jet do Aus a k moři do Luderitz, ale za této situace to nemá smysl. Pojedu co nejrychleji do Keetmanshoop, tam bych snad mohl nějaký vařič koupit. Když ne, budu muset do Windhoeku, kde jsou outdoorové obchody. Po velmi slušné prašné silnici jsem si to stále z mírného kopce smažil do Bethanie, kde začíná asfaltka. Měl jsem hlad, a tak jsem makal fest, abych se brzy najedl. V Bethanii jsem zjistil, že další kemp je asi 80 km vzdálený (Seeheim), ale ani tím si nebyli jisti.


[Bethanie] Ultramoderní kostel

 

Zůstal jsem v Bethanii ve velmi příjemném kempu, který byl součástí hotelu. V café u silnice jsem si nechal k obědu udělat rybu za neuvěřitelně nízkou cenu. A protože neměli pivo, tak mi dovolili si skočit přes ulici do bottle shopu pro velkýho lahváče. Na kole jsem vydumal, že v pumpě vařiče zřejmě spadl těsnicí kroužek nebo píst a že se pumpa musí nechat nějak rozebrat. Po několika pokusech se mi to povedlo a pumpu, a tím i celý vařič, jsem zprovoznil. Majitelka hotelu mne navíc pustila v její kanceláři na internet, konečně jsem stáhl návod k vařiči a podle něj večer vařič důkladně vyčistil. Vařič od té doby jede jak svářečka, je to fakt fofr. Věřím, že jestli vydrží gumový píst v pumpě, bude všechno konečně v pořádku (a nastanou zase jiné problémy, jak už to tak na vandru chodí). Problémy byly způsobeny kombinací několika faktorů. Vařič nebyl 4 roky používán, takže byla přívodní trubka trochu zanešena. Nekvalitní benzin tomu ještě pomohl. A mé usilovné snahy vařič hodně natlakovat vedly u nenamazané pumpy k tomu, že se vyvlekl píst a pumpa nefungovala. Když to shrnu - mohl jsem si za to sám - jako obvykle.

 

Pokračování příště...

 

Jirí Bína

www.kolemkolem.cz

 

Zpět