Warning: Undefined array key "HTTP_REFERER" in /var/www165/p43433/regiony.eu/web/app/controlers/HomeControler.php on line 167
Cykloserver

Demoverze - příprava nového webu

info

AKTUALITA

11. 3. 2013

Kolem kolem jižní Afriky, část 10.

Rubrika: Cykloturistika

Druhý den jsem ráno obešel další ubytovací možnosti. Ve dvou měli wifinu, ale momentálně je již několik týdnů rozbitá. Zůstal jsem v původním pokoji a rozhodl se trochu zotavit. V noci mě několikrát probudily silné křeče v nohou, a tak jsem zřejmě porušil pitný alkoholový režim a budu to tady muset všechno dohnat, aby tělo dostalo ty správné živiny.

Ve městě jsou dvě místa s veřejným připojením na internet. V jedné mají wifi, ale účtují 1 rand za minutu. Druhé místo je opravna počítačů, účtují příjemných 10 randů za půlhodinu. Nemají wifi, nechali mne připojit síťovým kabelem. Druhý den mi to ale šéfík nepovolil (předešlý den tam nebyl) s tím, že bych jim mohl zavirovat síť. Potom jsme laborovali přes půlhodinu se 3 počítači, než se na jednom z nich podařilo rozchodit Internet Explorer. Předešlý den jsem přitom jen přehodil síťový kabel na svůj počítač a jel jako dráha.


Centrum města Springbok

  • Divoké květiny

Jednou z největších atrakcí Namaqualandu jsou divoké květiny, které na jaře pokryjí pláně a úbočí kopců utěšenou směsicí barev. Nejlepší dobou bývá období od poloviny srpna do poloviny září, ale záleží na počasí. V době vrcholné sezóny je ubytování ve Springboku velice drahé a je o ně nouze. Poté, co většina kytek odkvete, se zase vrátí k příjemným celoročním cenám. Nejvyhledávanější jsou dvě lokality - NP Namaqua a Goegap Nature Reserve. Goegap je vzdálen 15 km od Springboku, proto jsem tam nalehko zajel. V parku jsou pěší stezky, okruh pro běžná vozidla a 60 km tras pro čtyřkolky. Na kole se tam jezdit může, nejsou tam žádní predátoři.


Většina kytek již odkvetla, ale přesto to byl utěšený pohled


Bylo to příjemné dopoledne. Přijel jsem brzy ráno jako první návštěvník. Po ránu jsou zvířata aktivní, a tak jsem viděl spoustu přímorožců (zde Gemsbok, v Namibii Oryx), antilop skákavých, klipspringrů, několik pštrosů. Pouze na Hartmannovy horské zebry jsem nenarazil. Na 4WD trasách jsem si zopakoval jízdu v těžkém terénu, byla to fakt příjemná změna. Pouze jeden moment byl krizový. Sjížděl jsem v dost hlubokém písku, když jsem zahlédl hada tlustého jak ruka a asi 120 cm dlouhého, jak mi křižuje cestu. Brzdit v tom moc nešlo, abych nedostal smyk, a tak jsem dělal co jsem mohl, abych ho nepřejel. Řekl bych, že jsem ho minul tak o 10 centimetrů. Vrátil jsem se a vyfotil jeho ocas, když zalézal do podrostu. Ale byl jsem dost vyjukanej na to, abych se ho snažil vylákat z podrostu a vyfotit v plné kráse. Radši jsem upaloval pryč. Udělal jsem dobře, protože jsem posléze zjistil, že to byl puff adder (zmije útočná), jehož uštknutí je pro člověka smrtelně nebezpečné.


Téhle potvoře (zmije útočná) jsem málem přejel konec ocasu

  • Kontrasty

Ve městě jsou kousek od sebe dva veliké supermarkety - SPAR a SHOPRITE - a ty se předhánějí v nabídce hotových jídel. Nemělo smyslu vařit, zašel jsem do obchodu, koupil smažené ryby, zeleninový salát, čerstvý chleba, ovoce, zeleninu, jogurty a futroval se jako protržený. Tato hojnost velmi kontrastuje s chudobou některých lidí. Před policejním ředitelstvím celé odpoledne napůl ležela paní středního věku a doslova vyla žalem a zoufalstvím. Policajti chodili okolo a nikdo si ji nevšímal. K večeru jsem v naší ulici v centru viděl chlápka slušně oblečeného v čistých montérkách, který převrátil odpadkový koš a jedl zbytky přímo z povrchu silnice a přitom odháněl bezprizorního psa, který se chtěl také přiživit.

Problém je těmto lidem něco dávat. Okamžitě na sebe přitáhnete pozornost a nezbavíte se dotěrných požadavků dalších lidí. Kdykoliv se se mnou dal barevný Afričan do řeči, skončilo to žádostí o peníze. Ve městě je proto lepší chovat se velice zaměstnaně a cílevědomě, nebloumat po ulici, ale chvátat za, byť imaginárním, cílem. Pokud možno se s nikým nebavit a dojde-li k nějakému požadavku, říci - promiň, nemám čas, spěchám. Proto ve městech fotím minimálně, tím na sebe okamžitě prozradím, že jsem turista a přitáhnu nežádoucí pozornost.

  • Super lidi

Většina bílých a majetnějších barevných je opravdu bezvadná. Vnucují mi jídlo, pití, zastavují, že mne odvezou. Asi 30 km za Springbokem jel v protisměru cyklista na silničním kole. Jel po stejné straně silnice jako já, tedy z hlediska zdejších pravidel po špatné straně. Prý se cítí bezpečněji, neměl zpětná zrcátka jako já. Manželka jela do Springbok nakupovat a on si dal těch více něž 100 km na kole a zpátky se s ní sveze. Když jsem mu řekl, že jedu do Aggeneys, řekl mi, že tam bydlí a že musím spát u nich doma, hned mi napsal adresu a ať určitě dorazím, nakoupí maso na grilování a nadlábneme se.


Dům důlní společnosti, ve kterém manželé Botnovi bydleli


Měl jsem obrovskou kliku. Aggeneys je typické městečko důlní společnosti (Black Mountain Mining), kde není nabízeno žádné ubytování. Další možnost je až v 70 km vzdáleném Pofadderu. Dojel jsem do Aggeneys, před obchodem se zeptal, jak se dostanu na uvedenou adresu. Černý chlápek v autě, kterého jsem se ptal, mi řekl, že je to složité a ať jedu za ním. Pohodlně mne tam navedl. Hennie s paní ještě nebyli doma z nákupu, a tak jim soused hned zavolal, že mají hosta a poslal mne dovnitř. Asi po hodině dorazili a první, co udělala Henniho manželka Rose poté, co jsme si potřásli rukama, bylo, že vytáhla studené pivko. Sama taky trochu jezdí na kole, a tak ví, co každý cyklista po jízdě potřebuje.


Ráno mne jel Hennie vyprovodit

 

Odmítl jsem spát uvnitř a postavil si stan na trávníku u domu. Večer byl velice příjemný. Hennie griloval ohromné T-bone stejky na ohništi, každý měl výrazně přes kilo. Přitom jsem si příjemně popovídali. Já jim ukázal svůj web, oni žili několik let v Rosh Pinah v Namibii, a tak znali místa z mých obrázků. Hennie je skutečný cyklistický nadšenec, začal jezdit v padesáti jako já. Má ale nepopiratelný organizační talent, a tak založil a vlastně řídí místní cyklistický klub, pořádá závody, společné vyjížďky a podobně. Pracuje v důlní společnosti jako project manager.

 

V dole, jehož hlavní šachta je 1870 m hluboká, se těží měď, zinek a olovo. O několik km dále našli další kopec nacpaný zinkem. Problém je ale v nedostatku elektrické energie, což spolu s faktem, že na kopci žijí žáby, chráněné ekologickými aktivisty, neumožňuje zatím zahájit těžbu. Proto také společnost taví jen část své produkce do ingotů (až 1,5 t těžkých) a zbytek prodává jako koncentrát pro další zpracování. Městečko je zajímavě rozdělené, bydlí se v oblasti podle postavení ve společnosti, dělníci v jedné čtvrti, administrativa v jiné, manažeři také jinde. Když někdo výrazně povýší nebo naopak pracovně propadne, tak ho přestěhují.

  • Pofadder 

Malé městečko, ve kterém mne zaujala jenom příšerná moderní přístavba stylového anglikánského kostela. To se pan architekt asi zbláznil. Zapíchl jsem to v kempu, ve kterém má každé kempovací místo svoji uzamykatelnou koupelnu a záchod. Na noc tam zamknu kolo a brašny, i když mne v kempu ujišťovali, že je to zbytečné, že se tady opravdu nekrade. Asi je to pravda, protože po mém příjezdu do městečka mne sledovalo policejní auto do té doby, dokud policisté neviděli, kde se ubytuji. V kempu bydlí v přívěsu mladý kluk, který má perfektního nového horáka a prý už co nejdřív začne jezdit, než mu ještě více naroste cejcha. Pokecali jsme o všem možném a on mne pozval na večerní braai (grilování). Já ho odmítl, masa jsem skutečně přecpanej.


Moderní přístavba anglikánského kostela ve mne vzbuzovala touhu vraždit

 

Mimochodem, včera jsem se vážil a měl jsem 63 kg (přes 4 kg šlo dolů), přestože jsem to do sebe dva dny ve Springboku cpal pod tlakem. Můj organizmus takto reaguje vždy, když se přiblížím své studentské váze 62 kg. Potom v místech s dostatkem jídla dostávám chronický, vlčí hlad a jsem schopen bez jakékoliv újmy sníst neuvěřitelné množství jídla. Snížení tukových zásob se také projevuje hladem přes den, kdy nestačím tělo ošálit schroupáním několika mrkví. A tak vozím s sebou biltong, sušené a kořeněné maso kudu, springboků a podobné zvěřiny. Je to v podstatě samý protein (více než 50% bílkovin, pouhých 5% tuku) a skvěle nahrazuje umělé energetické tyčinky. Chuť to má vynikající. 

 

Pokračování příště...

 

Jiří Bína

www.kolemkolem.cz

 

Zpět