AKTUALITA
21. 3. 2013
Kolem kolem jižní Afriky, část 11.
Rubrika: Cykloturistika
Cesta z Pofadder směrem k NP Ausgrabes byla sice dlouhá a nudná, ale snadná. Silnice se jen mírně vlnila, foukal nepříliš silný jižní vítr - ze tří hodin. Okolní řídce porostlá poušť je pořád stejná a velmi mi připomínala Kimberley v severozápadní Austrálii nebo severní část Baja California v Mexiku.
Majitelé farem si značí vjezd na své lokální cesty obvykle sadou ojetých pneu, aby v té fádní krajině vůbec trefili domů. Ale najdou se i výjimky, různými nápisy počínaje, přes panáky v nadživotní velikosti až po vynalézavě použitého automobilového veterána.

Majitel si namísto sadou ojetých pneu označil vjezd k farmě rovnou celým autem
Po 125 km jízdy jsem přijel na odbočku k Ausgrabes Falls. Nejbližší kemp byl v Kakamas, ale to bych se druhý den musel 10 km vracet. Proto jsem podrobně prostudoval reklamní tabule za odbočkou a odjel do 10 km vzdáleného kempu u Lake Grappa Farm. Blízkost Orange River a dostatek závlahy změnil tvář celé krajiny. Dominují zelené vinice, a tím pádem i na naše poměry bídné, na zdejší luxusní, obydlí zemědělských dělníků. Těch je tady hodně, většina prací ve vinicích se dělá ručně, zde to určitě vyjde levněji. Kemp byl součástí vinařství, a také velkého komplexu u (zřejmě uměle vybudovaného) jezera (tedy rybníku), kde jsem si mohl zaplatit lekci na vodních lyží. V kempu jsem byl jediný, dále bylo obydleno 5 chatek a všichni se ke mně hlásili, že mne viděli na silnici. Nejen dnes, ale třeba i před 6 dny na pobřeží Atlantiku.
V oblasti se pěstuje vinná réva. Původně z ní dělali hlavně rozinky, ale po úspěchu kapského vinařského regionu se pustili i do výroby vína. Dokonce zorganizovali a označili Orange River Wine Route (vinnou cestu). Zastavil jsem se v jednom vinařství, koupil lahvinku místního červeného, ale byl jsem zklamán. Nevyvážená kyselinka příliš dominovala, nevýrazný buket melasovitého charakteru, na můj vkus příliš zvýrazněná žíravina, na omak příliš vazké, ale po jazyku rychle klouzající, s dozvukem přezrálého manga, nedotažené ovocné tóny, vtíravý ocásek do hořkonasládla. Ale hlavně ho bylo málo, takže jsem se ani nestačil namazat. Asi zůstanu věrný mé oblíbené Robertson Winery, která dělá velmi obstojný a levný Ruby Cabernet a mne velmi vyhovující Cabernet Sauvignon.
Doufám, že vám došlo, že můj popis chuti vína byla ironie, nejsem žádný znalec. Ale fakt mi nechutnalo. Mimochodem, objevil jsem vynikající stout beer (černé pivo) - jihoafrický Castle Milk Stout. Skvělá lahůdka a k tomu to má 6% alkoholu, takže je to i výživné.
- Hodina mezi psem a vlkem
Označení jsem si vypůjčil z nějaké, tuším, divadelní hry. Pro mne je to večerní doba pro fotografování, kdy světlo dělá zázraky a i v nudné a ubíjející krajině je možné najít atraktivní fotografický motiv.

Camping u jezera při západu slunce
- Augrabies Falls
Oranžovou řeku jsem opustil u jejího ústí do Atlantiku v Alexander Bay, vzdáleného 517 km po toku řeky. V oblasti Augrabies tvoří 18 km dlouhý kaňon, hluboký 56 metrů. Vývařiště pod vodopádem má hloubku 130 m. Průměrný průtok je 313 m3 za vteřinu, maximální 14159 m3 za vteřinu. Ze statistických údajů je zřejmé, že se charakter vodopádů příchodem deštivého období výrazně mění. Zatímco já viděl slušnou řeku padající průrvou do údolí, při dostatku vody se voda přelévá přes okraj skály naproti vyhlídkovým plošinám. Viděl jsem fotky a byl to úchvatný a fascinující pohled.

V období dešťů voda přetéká přes okraj kaňonu naproti vyhlídkovým plošinám
Fotil jsem z povinnosti, protože bylo jasné, že v ostrém dopoledním slunci to žádná sláva nebude. Zajímavé byly malé zdejší ještěrky, nádherně zbarvené neónovými barvami. A také masivní množství damanů, kteří vykukovali za každou skálou a pásli se na květech právě rozkvetlých stromů.

Augrabies Flat Lizzard - malá, pěkně vybarvená ještěrka, žijící pouze v této oblasti

Daman obědvá na stromě
Celý den jsem měl hlad. V restauraci u vodopádů jsem si dal steak. Přijel jsem do 30 km vzdáleného Kakamas, snědl kilo banánů a nějaký pie s bůhvíčím. Potom jsem ještě zblajznul půlku sýra původně zamýšleného k snídani. To mne konečně trochu zasytilo, a tak jsem se rozhodl, že dám ještě 40 km do Keimoes. Foukal silný vítr v zádech, a tak to byla nevídaně snadná vyjížďka.

Farmáři prodávají své produkty ve stáncích u silnice, jeden z poutačů
- Moji obdivovatelé nejvěrnější
V Keimoes bylo tabulemi u silnice inzerováno několik kempů, tak jsem věděl, že mám vystaráno a odjel nejprve nakoupit jídlo. U místního SPARu se na mne, jak to bývá obvyklé, vrhla parta lelkujících jinochů. Ale fakt v dobrým, žádné snahy něco čmajznout, ani náhodou. Všechno je zajímá, kolo, brašny, nosiče, odkud jsem, trasa cesty. A samozřejmě se se mnou musí vyfotit s tím, že to dají na svůj facebook. A jak už to tak dneska chodí, fotí to mobilem. Proto jsem je tentokrát nechal udělat fotku i mým foťákem, abych ji mohl ukázat i vám. Bezvadný kluci, kdyby zde byli takoví všichni, tak je Afrika v pohodě.

S mými obdivovateli před Sparem
V prvním kempu si paní řekla o 250 randů, neskutečně vysoká cena, a to jsem měl sundanou přilbu i šátek. Řekl jsem jí, že cena je podezřele nízká a že to asi nebude moc bezpečné a kvalitní a že raději jedu jinam. Chvíli koukala jako vejr, ale potom můj nejapný žert pochopila a začala se chechtat. A že prej mi dá slevu. Já nasadil vážný ksicht, že žádnou slevu nechci, že vyžaduji kvalitu a nepotřebuji ušetřit. A odjel jsem ke 2 km vzdálenému kempu, kde to bylo za 70 randů. Přijel si se mnou pokecat majitel kempu a okolní farmy s vinicí a dostali jsme se do politicky velice nekorektní debaty o apartheidu a pracovní morálce zdejších obyvatel. Vykládal mi, jak v období největšího náporu prací, kdy se to kvůli počasí musí na vinici stihnout do několika dnů, mu celá parta pracovníků nepřijde týden do práce. A tak dál, prostě oni mají jiný přístup, tečka.
- Upington
Původní plán byl ubytovat se v zařízení, kde mají wifinu. Zaměstnal jsem tím na půl hodiny místní informační středisko, ale výsledek nula. Alespoň mi na mapě ukázali, kde je pravděpodobně možný přístup na internet. Odjel jsem do kempu na městský ostrov, ubytoval se ve vlastním stanu za 105 randů. Vypral vše potřebné a vyrazil do 30 minut vzdáleného centra. Našel firmu poskytující připojení, bez problémů mne nechali napojit na jejich síťový kabel. Tyto firmy většinou končí nejpozději v pět odpoledne. V tomto případě to bylo tak akorát, ještě jsem nakoupil jídlo a za světla došel do kempu. Po setmění už chodit po městě opravdu není bezpečné, tak co bych tam dělal.

Oranžová řeka 300 m od centra města
pokračování příště...
Jiří Bína
Zpět